24.3.
Večer mne uspávaly mořské vlny a hned po probuzení se jdu podívat na balkon. Večer již byla tma, na nějaké kochání a dnešní pohled není špatný. Mezi domy je vidět moře, vzdušnou čarou tak 50 metrů. Vpravo vykukují hory Tramuntany, takže docela dobrý orientační výhled, co se týče stavu počasí. V pokoji sice zima, jak ještě není dům vyhřátý, ale to se vychytá.
Po snídani jsme šli nafasovat kola a příslušenství. Už dopředu jsem věděl, že s půjčeným kolem to nebude jako s mým a to jak ve stavu kola, tak vybavení. Místo brašny na nosič, budu jezdit s brašnou na řídítkách a místo trekových plášťů budu mít silniční. Na prospektu sice propagovali Meridu s trekovými koly, ale slabší pláště = menší odpor.
Jelikož vyjíždíme o něco později, tak na rozjížďku volíme východním směrem ležící městečko Llucmajor a jeho okolí. S Playi de Mallorca jedeme na kruhový objezd v S´Arenalu a pak jsme se drželi cyklostezky vedle silnice PM-602 a bylo to parádní svezení. Obzvlášť s větrem v zádech. První kilometry na kole po Mallorce byly pro mne rozčarování. Jiná krajina, jiné stavby, v příjemných teplotách, to jsou vše kladné faktory, které mne přesvědčili, že jsme udělali dobře s výběrem dovolené. Jak jsme zvyklí na silnější pláště, tak jsme na těch kolech doslova létali a trasa ubíhá úplně jinak, než na trekových kolech.
Městečko Llucmajor leží 25 km jihozápadně od palmy a má pro mne nečekaných 15000 obyvatel. My jsme navštívili náměstí Placa d´Espanya, kde je pěkná radnice a kostel sv. Michala. Po menší pauze pokračujeme východním směrem na Porerres, u kterého se vypíná na naše poměry malý kopec, na kterém je klášter Santuari de Monti-Sion. Nadmořská výška je 245 m n.m. Jako příprava na vrchol dnešního dne se hodí akorát. Cestou sem už se krajina mírně vlní a vlevo od nás pozorujeme dominantu zdejšího kraje, Puig de Randa.
Vzhůru ke klášteru se stoupá serpentinami a podle silničky vede i křížová cesta. Byla to celkem brnkačka a už se kocháme prvním větším sakrálním dílem Mallorky. Dalo se to vyjet v sedle. Současně s námi přijíždí na vrchol velká parta Němců, kterých tu je na cyklodovolené, ale i na cyklotréninku na můj vkus dost. Z vrcholu jsou pěkné dílčí výhledy a já se poprvé kochám pohledem na pohoří Serra de Tramuntana o kterém bude ještě řeč.
Dole jsme za chvíli a Porerres objíždíme vlevo, kudy se dostaneme vedlejší silnicí na křižovatku s MA-5017, po které dojedeme mírným stoupáním do vsi Randa, kde končí veškerá sranda. Chvíli čekáme, jak se rozhodne Pavel. Zda jet na Puig de Randa, či počkat v hospodě na návsi. Nakonec se rozhoduje správně, což znamená vystoupat se mnou na nejvyšší kopec pohoří (spíš geomorfolockého celku) Llanura del Centro (Es Pla), který se tyčí 540 metrů nad moře. Cesta v mapě je značena opět serpentinami, což je dobré znamení. Cedule u silnice značí 5-6 % sklon, v délce 4,4 km. Z 280 m n.m. se tam stoupá celkem dobře. Je až překvapivé, kolik cyklistů, typu „polykači kilometrů“ si vybralo Randu za dnešní cíl, ale postupem času zjistím, že cyklistů je po celé Mallorce nespočet. My jedeme jízdou loudavou, sem tam fotíme. Cesta mi utekla celkem v pohodě, až jsem se divil, jak to šlo dobře.
Na plochém vrcholu kopce je telekomunikační věž a klášterní areál. Španělsky se jmenuje Santuari de Cura a je od něj daleký výhled do okolí. Taková místa mám rád, kde je k vidění jak něco na vrcholu, tak i z vrcholu. Jen se suvenýry je to tu špatné. Při dnešním skoro jasném počasí je to parádní podívaná. Pavel jel napřed do oné hospůdky a já se cestou dolů ještě stavuji u kláštera, postavené na úpatí kolmé skalní stěny. Jde o Santuari de Sant Honorat. Zřejmě v jediné hospůdce ve vsi je i zde přerojeno cyklisty. My usedáme uvnitř, kde je útulno.
Dále se pojedeme podívat do městečka Algaida a pak nás čeká cesta na základnu, proti větru. Městečku dominuje kostel a bývalý větrný mlýn. S pozadím vrcholů Tramuntany je scenérie dokonalá. Cestu z města nacházíme pomocí navigace spolujezdce Pavla, která je nám výbornou pomůckou. Nejprve jedeme vedlejší silnicí směrem k dálnici, vedle které vede opět silnička, kterou prý používají pracovníci údržby silnic. Škoda, že něco takového nemáme i u nás. Jede se nám velmi dobře, na to, že jedeme proti větru. Po deseti kilometrech z Algaidy, která je zhruba 200 m n.m., většinou klesáme, až k odbočce u obce Sant Jordí, která se rozprostírá na mírném kopci a na vrcholu je pochopitelně kostel. Opět díky navigaci, jedeme směrem na jih nenápadnými silničkami, míjíme palmové pole, projíždíme kolem letiště a po 18. hodině brzdíme před hotelem.
První den na největším ostrově Španělska nám vyšel výborně. Akorát si nechám vyměnit tvrdou sedačku za měkčí, jinak bych asi toho moc nenajezdil. Najetých 79,8 km na silničních pláštích, je jako asi 50 – 60 na trekových. Nastoupali jsme nečekaných 948 metrů. Večer se jde na švédské stoly a pak sdílet nadšení do baru k Davidovi.
Llucmajor - s Puig de Randou, náměstí; Monti-sion a výhled na Randu;
Puig de Randa - od západu, výjezd, klášter, výhled na Tramuntanu; Algaida
Žádné komentáře:
Okomentovat