Z nádraží Karlovy Vary sjíždíme kolem soutoku Ohře a Teplé na začátek lázeňské kolonády, odkud se budeme z 385 m n.m. drápat do šestisetmetrových výšek. Nejdřív se však jdeme posilnit jedním pivkem před výjezdem. Já dávám přednost kávě v pekárně. Na kruháku odbočujeme směr Hůrky a už se kroutíme serpentinami Bezručovou ulicí kolem nemocnice. Jak se zvedáme nad lázeňské centrum, otevírají se zajímavé pohledy Karlových Varů i vyhlídek v protějším svahu. Panoramatická jízda pokračuje i Pražskou silnicí, kterou vystoupáme do karlovarské části Hůrky, ve výšce již kolem 600 m n.m. Mezi hvězdárnou a Goethovou vyhlídkou přijíždíme na hlavní silnici č. 6. Po ní pojedeme kus do Olšových Vrat, kde některé z nás zajímá místní letiště. Dál naše cesta pokračuje lesem, jež je hranicí CHKO Slavkovský les a u golfového hřiště se napojuje na silnici č. 6. Tomáš se chopí role navigátora a jede se. Překvapuje mě, že si pamatuje cestu téměř zpaměti. Opět vjíždíme do lesa a tam cesta končí. Ani tohle ho nerozhodí a pokračuje. Následuje desetiminutová terénní vložka lesem, cestou necestou. Dokonce dochází ke ztrátě fotoaparátu našeho aktuálního traséra. To naštěstí postřehne Martin a reaguje po svém. Na silnici si toho Tomáš všimne a vykročí zpět po trase. Martin ho nechá, aby se vrátil, i když asi jen 200 metrů.
Od golfového hřiště pokračujeme po zelené značce do obce - jmenovkyně našeho spolujezdce - Andělské Hory. Cesta je zprvu bahnitá, ale nic dramatického. Na kraji obce Andělská Hora pouze fotíme hrad a pokračujeme po silnici na Kyselku. Ještě mírný stoupák a pak už klesáme. Po 2,5 km klesáme k odbočce na Šemnickou skálu, po které se záhy vydáme. Mírně houpavou jízdou přijíždíme k odpočívadlu. Tři z nás zamykáme kola, jen nevěřící František vláčí to své až pod vrchol. Rád se vracím na místa, která se mi líbí a toto k nim patří. Ostatní byli nadšení pohledem ze skály ve výšce 638 m n.m. Jako na dlani je údolí Ohře kolem Kyselky a v pozadí město Ostrov. Kolem dokola jsou Doupovské hory s Dominantním Pustým Zámkem a v dáli se zvedají Krušné hory. Poznáváme Plešivec, Klínovec a Mědník. Na poslední chvíli si všímáme i obce Svatobor, na jehož kostele svítí nová střecha.
Stejnou cestou se vracíme na silnici a následuje sjezd do 360 m n.m., v které je obec Dubina. V obci je obchod a v něm basy s pivem. Po občerstvovací pauze nabíráme směr Svatobor. Podle mapy o 150 metrů nad mořem výše. Radost nám nedělají ani mraky, které se ženou od západu, ale zatím se nic neděje. Po cyklostezce č. 2249 přijíždíme na křižovatku. Pro mne první zajímavé místo. Pod křižovatkou se stýkají Svatoborský a Lučinský potok a na soutoku je malý, pěkný vodopád. Jako jediný scházím až k němu a jdu se pokochat důkladněji. Cesta na Svatobor není tak hrozná, jak se zdála a po chvíli jsme u cíle, v 520 m n.m. Oficiálně jsou tu 3 domy a chátrající kostel. Tomu dali novou střechu, aby lépe vypadal. Provádíme důkladný průzkum místa s tajemným a mystickým nádechem. Cihly na stropě vypadají jako kdyby se měly každou chvíli zřítit, tak moc nepokoušíme osud. Pod kostelem chvíli hovoříme s místní paní, které se tu líbí.
Jsme zpět v Dubině a pokračujeme kolem Ohře. Další na ráně jsou lázně Kyselka, kde se také dějí věci. Porazilo se pár stromů a jsou vidět i budovy, o kterých jsem neměl tušení. Jednu budovu dokonce opravili. Že by konečně lázně povstali z mrtvých? Do Radošova přivážíme deštík a ten pokračuje i ve Velichově. Když nepřestává ani ve Vojkovicích a my ani napotřetí nenacházíme otevřenou hospodu, je čas se podívat na nádraží. Vlak jede za 5 minut, ale opačným směrem. Nevadí, v Ostrově hospoda funguje.
Když je dopito a čas odjezdu našeho vlaku, tak zjišťujeme, že se počasí zlepšilo a návrat domů ještě odkládáme. Do Stráže je cesta zapeklitá, svezeme se tam tedy vlakem a na kolech pojedeme až tam odsud. Jen Franta se bojí, co na to jeho Garmin, který by po opětovném zapnutí mohl být zmatený. Vysedáme ve Stráži a po již profláknuté trase přes Korunní brzdíme po deseti kilometrech v restauraci U Slunce. Tam však slyšíme špatnou zprávu o již hodinu zavřené kuchyni. Než pojíme aspoň gothaj s cibulí, řešíme dilema chaotických vlakových spojů odsud a konečná verze je, že popojedeme ještě do Klášterce. V tom už podruhé vypnutý Garmin bude mít tuplem guláš. Trasa je opět jasná. Černýš - Lázně Evženie - nádraží. Cestou však vzniká nápad navštívit zdejší cukrárnu. Před nádražím se dělíme na skupinu A a B, rovnoměrně rozloženi se rozptylujeme do hospody a cukrárny. Že ke mně se přidal František není překvapení. A kam, to už vůbec ne. A tak se z cukrárny u autobusového nádraží stává povinné místo Klášterecka.
Po 17. hodině odjíždíme vlakem definitivně domů. Trasa měřila 55 km a nastoupali jsme při ní 853 metrů.
Andělská Hora, Šemnická skála s výhledem na údolí Ohře, Lučinsko-svatoborský vodopád,
Svatobor, Kyselka
Žádné komentáře:
Okomentovat