Na Mallorce jsme najezdili 519 kilometrů a to bez jediného píchnutí, na silničních pláštích! Nastoupali jsme cca 5400 metrů a nejvíc jsme tomuto číslu přispěli v pohoří Tramuntana, kde byly dechberoucí místa, která za tu dřinu stála. Co místo, to něco jiného oproti naší vlasti a to asi na tom je to krásné. Na místech, kam se dostaneme na dovolenou či výlet, je hezky právě proto, že tam člověk nebydlí a nezevšední mu to. A to neplatí jen o zahraničí. Jasně, že Krušné hory a České středohoří jsou také pěkné, ale to jsou "domácí" místa s jinou atmosférou. Tak to aspoň vidím já.
1.4.
Ráno vstáváme před 5. hodinou, fasujeme snídani, která je tentokrát celkem chudá oproti švédským stolům, ale to už nás netrápí. V 5 hodin máme sraz před hotelem s řidičem Honzou, který nás odveze na letiště, ze kterého se vzneseme pět minut před sedmou. Ještě teď zamačkávám slzu, když si vzpomenu, jak mi bylo smutno při loučení, ale návrat je možný, ba dokonce žádoucí. Nestihli jsme totiž vše, co by se nám líbilo. Třeba jeskyně Dračí a Hams, města Artá, Capdebera, Deiá, poloostrov Alcúdia, pohoří Serra de Llevant v čele s 509 metrů vysokým Sant Salvadorem, z kterého vzhlíží do okolí klášter a spousta dalších míst.
Při odbavení Pavel podstupuje hloubkovou kontrolu, jelikož zapomněl vyndat spray, ale jinak jde vše jak po drátku. Následuje poslední mallorská káva a jde se na palubu. Letadlo je kupodivu poloprázdné. Těžko říct, zda je to brzkým odletem, či prvním letem společnosti Ryanair z Mallorky. U dveří nás vítá slovenská letuška Monika, usedáme a může se vzlétnout. Odlet se o něco opožďuje, což není dobrá zpráva, vzhledem návaznosti spoje z letiště na nádraží, ale uvidíme. Když vzlétáme, teprve se rozednívá, ale je vidět, jak nad částí ostrova je mlha. Krásně je vidět poloostrov Formentor, který je posledním místem, které spatřujeme a pak přichází širé moře.
Po mezihře, kdy většina pasažerů usne přichází pevnina a přístav Marseille. Jak se blížíme nad vnitrozemí, tak se kolem nás začíná převládat bílá barva. Přelet Alp si užívám, ale jediné co identifikujeme je údolí řeky Inn, díky pavlovy navigace v telefonu. Je cítit a vidět, že už pomalu klesáme a zanedlouho je po kochání, jelikož nastává přistání. Zpoždění jsme dohnali, což je dobrá zpráva. Loučíme se s Monikou a vystupujeme po schůdkách na přistávací plochu. Vše ostatní se odehraje v následujících pár minutách. Nezvykle brzy odebíráme zavazadla z pásu, procházíme do haly o velikosti menší než na mosteckém nádraží a za chvíli stojíme na zastávce autobusu.
Bus z letiště na nádraží v Memmingenu stojí 3 EURa a cesta trvá 10 minut. Zde pohodě stíháme vlak do Mnichova. Jedeme přes hodinu a nic extra venku na koukání není. Brzdíme na München Hbf a jdeme se podívat do obchodu. Nádraží jsme opustili asi tak na 20 minut a stačilo to bohatě. Nehezké ulice, pochybné existence a dost zahalených muslimů, dohromady nepůsobí idylicky.
Po 12. hodině opouštíme bavorskou metropoli a přímým vlakem se svezeme až do Prahy. Respektive pouze já. Ráz krajiny se příliš nezměnil a přijíždíme do Regensburgu. Město leží na soutoku Dunaje a Řezné a zde řešíme velký otazník. Když se Regenburg řekne česky Řezno, jak se řekne Regen? Městečko ležící pro změnu na soutoku Malé a Velké Řezné (Kleiner, Grosser Regen), z nichž větší pramení na svahu Pancíře. Když jsem kouknul do Wikipedie, tak jsem zjistil, že Regen je česky Řezeň. Docela divný překlad. Když může být v Rusku Petrohrad, proč by nemohl být i Řeznohrad?
Kolem 16. hodiny se začíná krajina vlnit, zjevuje se Hoher Bogen a po něm Čerchov. Český les, Domažlicko, domov. V 17 hodin se loučím s Pavlem v Plzni a sám pokračuji do Prahy a domů.
Dovolená plná premiér skončila. Poprvé jsem byl na cyklodovolené v zahraničí na jednom místě. Poprvé jsem jezdil u moře, na půjčeném kole. Zvláštní pocit mít na tachometru nadmořskou výšku 0. Letos bych se měl na kole zjevit u moře ještě jednou a dokonce na vlastním, tak uvidíme.
Letecké záběry na Formentor, Marseille a Alpy
Žádné komentáře:
Okomentovat