Thassos - perla Egejského moře 9/9

27.9. - Vedra se vrací my odjíždíme

Ano, je to tak. I když to při ranní koupeli nevypadalo, později kolem poledne mi přišlo, že je nejtepleji z celého týdne. Co na tom, že jsme při večerních procházkách museli nosit bundy a že při ležení na pláži nám byla trochu zima, než jsme uschli. Důležité je, že jsme si to užívali a zážitky byly pěkné.

K snídani byly dnes topinky. Celkem dobrá volba. Celkově bych zhodnotil snídaně dvojkou. K nejvyšší příčce chybělo to, že ne vždy jsem odcházel zcela nasycen.

V 10:10 se loučíme s Věrkou a Renkem, kteří si tu užijí ještě o dva dny déle. Místo autobusu nám přistavují dvě auta v nichž jedeme do Tripiti k hotelu Golden Bay. Chci se zeptat řidiče, kam až nás povede, ale kupodivu nemluví anglicky. Odpověď mi dá až Andrea, která nás samozřejmě doprovází. K nám do auta přistupují Kuba se Štěpánkou a můžeme pokračovat až do přístavu. Celou cestu klábosíme s novými spolucestujícími. Odjíždí nás málo, proto ty auta. Má to nevýhodu, že si potáhneme na loď krosny.

Z Limenasu vyplouváme po 11. hodině a slunce pěkně pálí. To nám dělá schválně. Celou cestu nám dělají společnost rackové. My bychom je však vyměnili za jediného delfína. Nestalo se tak.

Taxíky v Keramoti už jsou připraveny a můžeme se přesunout na letiště. Tam mě čeká nemilé zjištění, olej teče. S pomocí Kuby a Andrey to dáváme do pořádku. No ještě, že jsem se podíval! Jančina pixla zůstala bez újmy, ale radši jsme jí pojistili také. Pak už nezbylo, než se rozloučit s Andreou a za 40 minut nastoupit do letadla společnosti Air Berlin. Poletíme na vídeňské letiště Schwechat. Last minute zájezdy mají nevýhodu, že se nemusíte vrátit na letiště, z něhož jste odlétali. Vídeň je však dobrá volba. I s jízdenka na vlak se to pořád vyplatí oproti plně ceně zájezdu.

Pěkné počasí znamená i pěkné pohledy na zvlněnou řeckou krajinu. Let do Vídně trvá devadesát minut. Nejmíň se líbí nemluvněti vedle v řadě. Když se však o něj začnou střídat tři cestující, je po breku. Jestli mu zaléhají uši jako nám, vůbec se mu nedivíme.

Na vídeňském letišti čekáme na kufry 15 minut. Také jsme se sem pěkně prošli od letadla. Nastává loučení s ostatními Čechy, kteří jedou "studentem" do Brna. Mě tato varianta vůbec nenapadla. Jdeme tedy najít nádraží. Nejprve ale musíme koupit lístek na hlavní nádraží. Janče kupuji lístek MHD v automatu, ale s lístkem pro mě si nevím rady. Nakonec musím jít vyhledat pomoc k přepážce. Tam se dozvídám, že poloviční lístek se nevyplatí a tak také kupuji jízdenku MHD. Na ní můžeme jet i "ícéčkem."

Na Wien Hbf si počkáme přes hodinu na railjet do Prahy. Dlouhou chvíli trávíme mlsáním. Nikdy by mě nenapadlo, že přenést horký čaj 100 metrů ve dvou kelímcích je taková lopota. Neskutečně to pálilo! Střídat jsem to nemohl, v druhé ruce jsem měl kafe.

Nakonec se i my svezeme "studentem." V Praze jsme chytli jeden, co měl volno. Co kdyby neměl? Jeli bychom za hodinu - v půl jedenácté. Nevýhodou bylo, že jsme museli z "autobusáku" pěšky. Uvažovali jsme o taxíku, ale nakonec jsem neměl číslo.

Plní dojmů a zážitků jsme rádi dorazili domů. Doma jsme flákli bágly do kouta a šli do hajan. Vše jednou končí, i dovolená. Když vám z ní ale zůstanou pěkné zážitky, není proč smutnit.