Sedloňův blog: Boží Dary Krušnohoří (2/3)

21.5. - Zastávka na Fichtelbergu

Švédskem skončil včerejšek, Švédskem začíná i dnešek, konkrétně snídaní. Po ní se odebereme do země, kde dnes Švédi zabojují o zlato, do Německa. První stečí bude soused Klínovce, nejvyšší vrchol německých Krušných hor, Fichtelberg (1214 m). Převýšení z Božího Daru je pouhých 200 metrů, ale překvapivě dali zabrat.

Na střeše Saska a bývalého NDR je dost zábavy pro všechny. Sjezdovka, lanovka, dětské hřiště, restaurace a rozhledna. Ta nás zajímá nejvíce. Deset let tomu je, co jsem zde byl prvně a ani mi to nepřijde. Magnetku za 3 € chci zaplatit kartou, ale to bych musel nakupovat nad 10 €. Sahám tedy pro centy, čímž si aspoň odlehčím. Dvě eurové mince na rozhlednu nám naštěstí zbyly. Německá klasika, zavřená okna na ochozu. Co však nechápeme, jsou chyby v pravopise u názvů českých míst popsaných na panoramatické tabuli. Německá pečlivost dostává na frak. I dnes je výhled parádní, podobný tomu z Klínovce.

Humor, který nám navodily popisky na rozhledně, nás přechází když přicházíme ke kolům. Nebyly pryč, spíše naopak, nešly odemknout. Teda šly by, kdybych nenechal klíč od zámku na pokoji. Jsem se s nimi nechtěl tahat, přitom mi nedošlo, že je na nich i klíč od cyklozámku. Chvíli to rozdejchávám s oplatkou v ruce a řešíme co dál. Žádná z navrhovaných variant se mi nezdá a tak vyrážíme pěšky na barák. No což, vždyť jsou to jen 4 kilometry. Nakonec si to krátíme přes louku a zpět nás kus cesty svezli Němci, takže nám to zabralo hodinu a čtvrt.

Pokračujeme v původní trase, čili údolím Zschopau, která ve svahu Fichtelbergu pramení. Musíme však nejprve objet letní tréninkovou dráhu lyžařů, čímž se ocitáme v údolí Grosse Mittweidy a k Zschopau je to přes kopec. Jinak je ale projížďka ve svahu Fichtelbergu krásná. Slušné cesty, husté lesy, občas rybník.

Přes Crottendorf a Walthersdorf přijíždíme do dalšího našeho cíle, městečka Schlettau. Zde nás zajímá vodní zámek. Skromná sympatická stavba je skryta na severním okraji obce. K zámku přiléhá park s rybníkem s fontánou uprostřed. Zde chceme utratit více jak 10 €, ale pro změnu neberou karty. Necháváme si zajít chuť na krásně vypadající zákusky a zakousneme se aspoň do jablka, poté do sebe.

Nyní se stočíme na západ a nabereme směr Scheibenberg. Cyklostezka vede po šotolině, většinou lesem. V jednom místě nás málem zmátla špatně otočená cedule cyklostezky. Zřejmě i v Sasku jsou šprýmaři, či nedobroty, ale mobilní mapa nezklamala. Ze Scheibenbergu pokračujeme kus po silnici na Crottendorf, ale za chvíli se napojíme na cestu, kterou kopíruje červená a zelená značka. Po kamenité cestě sjedeme k horní části údolní přehrady Unterbecken, abychom vystoupali k místnímu technickému dílu na vrcholu Krušných hor. Zbývá 200 výškových metrů, které místy naskakují zběsile, ale s Jančinou pomocí to jde o něco lépe. Nic se ale nesmí přehánět aby neměla za chvíli větší svaly než já. Další výhoda, když má partnerka elektrokolo.

Znáte Dlouhé stráně v Jeseníkách? V Krušných horách mají Němci totiž něco podobného. Je opakem přehrady Unterbecken, leží v 850 m n.m. a jmenuje se Oberbecken. Je větší než naše dílo, ale méně přístupnější. Nedá se obejít vodní plocha kolem dokola. To lze pouze po silničce pod úrovní hráze. Navíc se asfaltka místy vlní. To se mi zdá divné, když tu mají svou stezku bruslaři. Na severním okraji je parkoviště a restaurace. Že je z vrcholu daleký výhled není třeba dodávat. Kromě Scheibenbergu a Pöhlbergu je vidět i rozhledna Spiegelwald nad Schwarzenbergem.

Do Božího Daru zbývá přes deset kilometrů a cesta vede téměř po hřebeni. Dokonalost kazí těch 200 metrů převýšení pod Fichtelberg. Celkem to utíká a občas se otevřou nějaké výhledy. Například na Božidarský Špičák a údolí Pöhlwasseru. Pár desítek metrů před hranicí dochází Giovannce baterka, ale to už zvládneme bez ní.

Na základně jsme v šest hodin a akorát sleduji, jak Rusové přebírají bronzové medaile. Tím se v celkovém počtu medailí dotáhli na nás a my budeme muset po pěti letech půstu zase zabrat.

Po večeři nás ještě honí mlsná, aby bylo co zobat při finále. Nakonec kupujeme nejdražší brambůrky v životě. Za 90 Kč dvě balení, z toho „pinglice“ v jedné z restaurací nemůže mít klidné spaní, tomu nevěřím.

Kanada ostrouhala a nezískala třetí titul v řadě, což jsem rád, protože od zavedení play-off je toto zatím naše doména. Přišlo mi, že Robert Záruba by to snad té Kanadě přál, když to pořád omílal dokola. No dobrá, konec dne se vydařil, jako ostatně celý, a já můžu zalehnout vedle Janky, která neodehrála ani tři kola Pixwords.

Trasa:

Boží Dar - Fichtelberg - Schwarzer Teich - Crottendorf - Schlettau - Scheibenberg - Unterbecken - Oberbecken - Boží Dar.
61 km, 1121 m. př.