úterý 16. května 2017

Těšínské Slezsko (3/4)

14.5. - Slezské Beskydy

Je neděle ráno a nebe bez mráčku. To je totiž podmínka pro to, abych mohl absolvovat dnešní náročnou trasu. Chci se totiž vydat na samý vrchol Slezských Beskyd. Ten leží v Polsku, pěkný kus od našich hranic, na cyklistické poměry
Vyjíždím sice v osm ale v Jablunkově se zdržím. Musím počkat na Luboše, který mi cestou do Ostravy vezme zapomenutý zámek na kolo. Potom už pomalu stoupám do Bukovce, který je poslední obcí u nás. Za prudkým stoupáním je už Polsko a městečko Istebna. Ještě dvakrát si zastoupám, než klesnu k řece Olši (zde Olza). Z toho vůbec nemám radost, protože mě dnes čeká kopců dost a nechci plýtvat silami. Až konečně potom začnu stoupat do sedla Przelecz Kubalonka ve výšce 760 m n.m. Kus před průsmykem stojí krásný dřevěný kostelík. V rámci odpočinku si ho jdu prohlédnout. 
Dobrá zpráva přichází na parkovišti o pár metrů dále. Na chatu Przyslop nebudu muset kolem přehrady, čili z kopce, ale přímo po asfaltce, kterou mi poradil jeden mladík. Tak to jsem rád, že nemusím opět ztrácet metry. Vydal jsem se tedy po mírně stoupající asfaltce, až jsem dojel k bezlesé stráni, kde jsem postřehl jakýsi posed. Nakonec se z toho vyklubala sympatická vyhlídka s úžasným výhledem na přehradu a hlavní hřeben Slezských Beskyd s nejvyšším vrcholem, Skryczne. Krásný bonus na dnešní cestě.
Po chvíli přijíždím k dalšímu dřevěnému kostelu. Tento je větší a dnes se zde koná nějaký jarmark. Tím ale končí asfalt a dále musím po cestě. To my potvrzuje nejen mapa, ale i polský turista. Nakonec jsem stejně klesl na asfaltku, která vede od přehrady. Ale je pravda, že o nějaký metr výše.
Přehradu napájí Bílá a Černá Wiselka, která dále pokračuje jako Wisla, jedna z nejznámějších řek Polska. Já se pouštím proti proudu druhé jmenované. Ta pramení na východním svahu Beraní hory, kterou se snažím zdolat. Bílá pramení na svahu západním.
Přichází horská chata Przyslop ve výšce 960 m n.m., ale mě se zdá, že se sem moc nehodí. Takové menší monstrum. Potkávám zde české bikery, kteří chtějí také pokořit Baraniu Góru. Terén, kterým vede cesta nahoru není ale ani na jejich kola. Mastím si svaly a vzhůru na horu, s kolem před sebou. Na rozcestníku píší hodinu, ale nakonec se dá místy jet a já to zvládám za nějakých 40 minut. Pěkným zpestřením je přechod mokřadu přes klády. Ty se v hlubší vodě nevyzpytatelně houpou.
Barania Góra je druhou nejvyšší ve Slezských Beskydech. Měří 1220 m n.m. a na vrcholu je kovová rozhledna. Výhled z ní je exkluzivní. Na severu je vidět Skryczne, dále po směru ručiček Malé Beskydy, Žywijecké Beskydy s nejvyšší horou Babia Góra, Západní Tatry, Malá Fatra, Moravskoslezské Beskydy, ostravská nížina a Velká Čantoryje. Je to "paparádní."
Je vidět, že je neděle. Turistů jak máku. Čeští borci nasedají na "horáky" a pokračují dále po hřebenu sjezdem. Já mířím také tam, ale do sedla se nehrnu. Navíc přemýšlím, zda zdolat i nejvyšší kopec tohoto pohoří, zda to časově stihnu. Až budu na Malinovské skále, rozhodnu se. Zatím píší, že Skryczne je odsud 4 hodiny pěšky. Když bude místy sjízdný terén, mohlo by to jít rychleji.
První metry brzdím nejen sebe, ale i kolo, protože cesta vede prudce dolů. Na hřebeni potkávám postupem času dost bikerů, což je zvláštní při stavu cesty. Místy se ale opravdu jet dá. Když k tomu připočtu, že údaje na rozcestnících jsou delší, tak z toho na Malinovské skále vznikl výborný mezičas a já se mohl rozhodnout, že horu Skryczne zdolám. Malinowska Skala není velkou dominantou a výhledy jsou v podstatě celou cestu po hřebeni. Ještě mě čeká ale nelehká cesta přes balvany a prudké cesty, ale i pohodové pasáže, kde třeba pět minut v kuse mohu jet v sedle kola.
Po třetí hodině to přichází. Přijíždím do výšky 1257 m n.m., na nejvyšší vrchol Slezských Beskyd, na Skryczne. Výhled není kruhový, ale je daleký, hodně podobný tomu z Beraní hory. Na vrcholu stojí vysoký vysílač a kus pod ním turistická chata. U ní je pěkně plno.
Poslední otázku, kudy do nížiny, jsem vyřešil už cestou sem. Vrátil jsem se kus po hřebenovce a po cestě jsem se pustil k sjezdovce. Od spodní stanice lanovky už bylo lehké trefit zpevněnou cestu do obce Szczyrk. Naposledy zatínám zuby a vyjíždím poslední velký kopec dneška, průsmyk Bílý kříž (Przelecz Bialy Krzyz), ve výšce 928 m n.m. Pak už sjíždím s větrem o závod do Wisly a Ustroně. Roztahaná městečka mezi horami, ale jinak nic zvláštního.
Z Ustroně zbývá do Třince jen pár kilometrů, kam podle mapy trefím celkem snadno, ale ještě to bude s menším převýšením. V Horní Líštné už mám vyhráno. Odsud už klesnu jen do ocelářského města, kde má trasa končí. Třinec není zas tak hrozné město, jak jsem čekal, ale jinak ho klidně oželím.


Trasa:
Mosty - Jablunkov - Bukovec - Istebna - Przelecz Kubalonka - Stecówka - Przyslop, chata - Barania Góra - Malinowska Skala - Skryczne - Szczyrk - Przelecz Bilay Krzyz - Wisla - Ustróň - Cisownica - Leszna - Třinec.
100 km, 1911 m. př.

 Jablunkov
 Bukovec
 Kostelík v Kubalonce

 Vyhlídka nad údolím Wiselky


 Barania Góra s výhledem na sever a východ
 Slezské Beskydy s vrcholem Skryczne

 Vrchol Skryczne
 Bialy Krzyz
 Wisla ve Wisle
 Horní Líštná

Žádné komentáře:

Okomentovat