Oblast
Slezských Beskyd zasahuje malou částí na naše území, konkrétně do oblasti
Jablunkovska. Ještě menší částí k nám zasahují i Slovenské Beskydy. Posledními
v této oblasti jsou Beskydy Moravskoslezské. Vše toto bude náplní čtyř dní,
které strávím na základně v Mostech u Jablunkova s mototuristou Lubošem.
Dnešní
trasa začíná v osadě Zakámen, pod nejvyšším vrcholem Slezských Beskyd na českém
území, Velkou Čantoryjí. Na vrchol to bude ještě 250 výškových metrů a rozhodně
nečekám cestu pro salonní cyklisty. Nejprve ale počkám co mraky, ženoucí se od
západu. Naštěstí Čantoryji jen líznou a utečou Jablunkovskou brázdou na
Slovensko.
Nejprve mě slušná zpevněná cesta zavede k pár stavením, aby poté přešla v horší lesní cestu s prudkým sklonem. Hned na začátek si zatlačím. Tato činnost mi vydrží většinu cesty k chatě Čantoryje. Ta je směsicí dřeva a tvárnic. Moc vábně to ale nevypadá. Zbylý půl kilometr podél hranic s Polskem už zvládám v sedle, ale pohoda to není.
Velká Čantoryje je nejvyšším vrcholem Slezských Beskyd na českém území. Je vysoká 995 m n.m. a na vrcholu stojí kovová rozhledna. Vrcholem prochází hranice s Polskem, ale rozhledna je na naší straně. K objektu náleží i chata s občerstvením. Na polské straně mají skromnější občerstvení, ale zato mají lanovku.
Výhled z rozhledny je kruhový a daleký. Jelikož jsem prvně v tomto kraji, tak jsou pro mě tato panoramata nová. V podstatě všude kolem jsou Beskydy. Severně Malé, východně Žywijecké a Slezské, jižně Moravskoslezské. Kromě toho jihovýchodně Malá Fatra. Také ale vidím, jak se honí mraky.
Po lesní cestě ucházející kvality sjíždím do Nýdku. Tam se stavuji v obchodě a pokračuji na Filipku. Ze 450 m n.m. budu muset nad 700 metrů. Tak vzhůru do toho. CT č. 6086 nejprve vede obcí a poté se asfatka zvedne do prudšího kopce. Po pěti kilometrech přijíždím k chatě Filipka, kde sedí parta trempů a popíjejí pivko. Chata je celkem útulná. Je od ní pěkný výhled na hraniční hřeben s Velkým Stožkem.
Dále chci pokračovat po cyklostezce až na Bahenec. Jako bych to tím názvem přivolal. Cesta je ve špatném stavu na to, že je tu cyklostezka. Navíc se terén dost vlní. Dokonce mě cesta vynese až nad 900 m n.m. Do toho se spustí krátká přeháňka. Na Groníčku volá Luboš, že v Mostech leje.
"Tady je sluníčko, nikam pro mě nejezdi," odpovídám.
Chtělo by to duhu. Když dojedu nad Bahenec, otevře se přede mnou krásný výhled na severní hranici našich Beskyd. Už poznám Kozubovou a Javorový. Také je vidět, že v Jablunkovské brázdě pořád prší. Teď mě čeká sjezd do Písku a ne, že bych se netěšil.
V obci Písek začíná pršet, ale také jde jen o přeháňku. Tu chvíli přečkám s místními štamgasty před konzumem. Nestačím se ale divit tomu co slyším. Rozhovor mezi místními probíhá v místním nářečí, což je míchanice češtiny a polštiny. Zírám na to skoro s otevřenou pusou.
Je šest hodin, tak si ještě vyšlápnu na Girovou. Stejně je to kilometrově nejkratší do Mostů. První meta bude chata Polanka, ta je o 200 výškových metrů výše. Vede tam asfaltka, takže dobrý. Na rozcestí Štípanka je to většinou "tlačink," ale k chatě Girová už se dá celkem jet.
Jsem v 800 m n.m., u chaty Girová. Normálně už má zavřeno ale chlápci opravují boční zeď. Ptám se, zda můžu dostat razítko.
"My teď máme práci, přijďte zítra.
"No jasně ty hlavo, já pošlapu ten krpál znovu," říkám, ale jen pro sebe. Z vrcholu téměř žádný výhled není, pouze průsekem na východ, ale za to pěkný. Sluncem osvícená Malá Fatra dominuje celému okolí. Další negativum - začíná opět pršet. Tentokrát to vypadá na déle a tak oblékám pláštěnku.
Přes Štípanku, po pěší cestě, klesnu do osady Studeničný, odkud se pokochám zapadajícím sluncem nad Beskydami a už mi nic nebrání po asfaltce sjet do Mostů u Jablunkova. Na rychlosti přidává i déšť, takže vše co není pod pláštěnkami je mokré na kost.
Do Mostů přijíždím na východní konec, avšak ubytování je na konci druhém. No nic, musím to ještě dojet. Nejprve stoupám, ale pak klesám. Na základnu přijíždím po osmé. Ubytování v penzionu "Ve dvoře" bych řadil do sekce kvalita za rozumnou cenu.
Nejprve mě slušná zpevněná cesta zavede k pár stavením, aby poté přešla v horší lesní cestu s prudkým sklonem. Hned na začátek si zatlačím. Tato činnost mi vydrží většinu cesty k chatě Čantoryje. Ta je směsicí dřeva a tvárnic. Moc vábně to ale nevypadá. Zbylý půl kilometr podél hranic s Polskem už zvládám v sedle, ale pohoda to není.
Velká Čantoryje je nejvyšším vrcholem Slezských Beskyd na českém území. Je vysoká 995 m n.m. a na vrcholu stojí kovová rozhledna. Vrcholem prochází hranice s Polskem, ale rozhledna je na naší straně. K objektu náleží i chata s občerstvením. Na polské straně mají skromnější občerstvení, ale zato mají lanovku.
Výhled z rozhledny je kruhový a daleký. Jelikož jsem prvně v tomto kraji, tak jsou pro mě tato panoramata nová. V podstatě všude kolem jsou Beskydy. Severně Malé, východně Žywijecké a Slezské, jižně Moravskoslezské. Kromě toho jihovýchodně Malá Fatra. Také ale vidím, jak se honí mraky.
Po lesní cestě ucházející kvality sjíždím do Nýdku. Tam se stavuji v obchodě a pokračuji na Filipku. Ze 450 m n.m. budu muset nad 700 metrů. Tak vzhůru do toho. CT č. 6086 nejprve vede obcí a poté se asfatka zvedne do prudšího kopce. Po pěti kilometrech přijíždím k chatě Filipka, kde sedí parta trempů a popíjejí pivko. Chata je celkem útulná. Je od ní pěkný výhled na hraniční hřeben s Velkým Stožkem.
Dále chci pokračovat po cyklostezce až na Bahenec. Jako bych to tím názvem přivolal. Cesta je ve špatném stavu na to, že je tu cyklostezka. Navíc se terén dost vlní. Dokonce mě cesta vynese až nad 900 m n.m. Do toho se spustí krátká přeháňka. Na Groníčku volá Luboš, že v Mostech leje.
"Tady je sluníčko, nikam pro mě nejezdi," odpovídám.
Chtělo by to duhu. Když dojedu nad Bahenec, otevře se přede mnou krásný výhled na severní hranici našich Beskyd. Už poznám Kozubovou a Javorový. Také je vidět, že v Jablunkovské brázdě pořád prší. Teď mě čeká sjezd do Písku a ne, že bych se netěšil.
V obci Písek začíná pršet, ale také jde jen o přeháňku. Tu chvíli přečkám s místními štamgasty před konzumem. Nestačím se ale divit tomu co slyším. Rozhovor mezi místními probíhá v místním nářečí, což je míchanice češtiny a polštiny. Zírám na to skoro s otevřenou pusou.
Je šest hodin, tak si ještě vyšlápnu na Girovou. Stejně je to kilometrově nejkratší do Mostů. První meta bude chata Polanka, ta je o 200 výškových metrů výše. Vede tam asfaltka, takže dobrý. Na rozcestí Štípanka je to většinou "tlačink," ale k chatě Girová už se dá celkem jet.
Jsem v 800 m n.m., u chaty Girová. Normálně už má zavřeno ale chlápci opravují boční zeď. Ptám se, zda můžu dostat razítko.
"My teď máme práci, přijďte zítra.
"No jasně ty hlavo, já pošlapu ten krpál znovu," říkám, ale jen pro sebe. Z vrcholu téměř žádný výhled není, pouze průsekem na východ, ale za to pěkný. Sluncem osvícená Malá Fatra dominuje celému okolí. Další negativum - začíná opět pršet. Tentokrát to vypadá na déle a tak oblékám pláštěnku.
Přes Štípanku, po pěší cestě, klesnu do osady Studeničný, odkud se pokochám zapadajícím sluncem nad Beskydami a už mi nic nebrání po asfaltce sjet do Mostů u Jablunkova. Na rychlosti přidává i déšť, takže vše co není pod pláštěnkami je mokré na kost.
Do Mostů přijíždím na východní konec, avšak ubytování je na konci druhém. No nic, musím to ještě dojet. Nejprve stoupám, ale pak klesám. Na základnu přijíždím po osmé. Ubytování v penzionu "Ve dvoře" bych řadil do sekce kvalita za rozumnou cenu.
Trasa:
Zakámen - Velká Čantoryje - Nýdek - Filipka - Zimný - Groníček - Bahenec - Písek - Polanka - Girová - Studeničný - Mosty u Jablunkova.
50 km, 1250 m. př.
50 km, 1250 m. př.
Kostel v Nýdku
Velká Čantoryje a výhled na sever
Pohled od Filipky na sever a chata Filipka
Moravskoslezské Beskydy od Groníčku
Chata Girová a výhled na Malou Fatru
Beskydy od Studničného
Žádné komentáře:
Okomentovat