Sedloňův blog: Hory kolem Mürzzuschlagu (2/3)

Takto jednoduše se jmenuje nejvyšší vrchol Fischbacherských Alp. Uvidíme, jak jednoduchý bude výstup na něj, přičemž na to budeme mít opět bezvadné počasí. Výstup na Stuhleck začneme z průsmyku Pfaffensattel ve 1372 m n.m. Na něj je nejlepší sjet z dálnice z Vídně na výjezdu Spital am Semmering a odbočit do Steinhausu. Odsud se vezeme horskou silnicí nejprve širším údolím kolem jednoho ze stavenišť Semmeringského úpatního tunelu, potom úzkým údolím s užující i silnice. Zároveň se začíná klikatit.
U chaty na průsmyku Pfaffensattel převlékáme boty a jde se na věc. Čeká nás 400 výškových metrů po cestě, která je podle mapy zpevněná. Její délka je 4 km, jak píší na ceduli. I zde narážíme sice na sníh, ale není to tak hrozné jako včera. Chůzí loudavou a kochací ani nevnímáme, jak nám přibývají metry. Až se za zatáčkou vynoříme pod vrcholem, který signalizuje horská chata. Najednou si připadáme jak v Jeseníkách, úplně stejný charakter hor. Cesta nám zabrala dvě hodiny chůze ve stylu ,,langsam.“

Stuhleck je nejvyšší hora Fischbacherských Alp (Fischbacher Alpen), ležících ve Štýrsku a Dolním Rakousku. Vrchol samotný se nachází ve Štýrsku, 6 km jihovýchodně od města Mürzzuschlag. Stuhleck je zároveň nejvyšším bodem celku Hory východně od řeky Mury (Randgebirge östlisch der Mur). Na úbočích se rozkládá stejnojmenné lyžařské středisko, které je součástí areálu Semmering. Vrchol této hory byl zdolán na lyžích jako vůbec první alpská hora v Rakousku. Lyžařský výstup a sjezd uskutečnili tři muži v únoru 1892.

Na nejvysším místě Stuhlecku stojí chata Alois-Günther-Haus. Hlavním iniciátorem stavby chaty, jejíž základní kámen byl položen v roce 1914 a dokončen v roce 1915, byl Alois Günther, předseda alpského sdružení Stuhlecker. Byl otevřen po 1. světové válce 20. srpna 1919. V lednu 1959 přešla chata pod správu spolku Alpenverein Edelweiss, sekce PES.

Potkáváme zde dost Čechů, což je mi divné. Poté se nás jeden Rakušan ptá, zda bydlíme v Hotelu Alpenhof. Zatím netušíme, že to má spolu souvislost a v klidu si svačíme. Najednou přišel takový vítr, že mi odnesl igelitový pytlík, vynesl ho vysoko do vzduchu a hnal ho směrem na Pretul. Ještě za dvě minuty jsem ho viděl vysoko ve vzduchu plachtit kamsi.

Co se týče výhledu, tak nejhezčí pohled je na západ, kde se bělají vrcholy pohoří Schneeberg, Rax a Mürzstegerských Alp. Na jihu se v oparu rýsují Lavanttalské Alpy a na severu je vidět nížina kolem Wiener Neustadtu, jehož obrysy také vidím.

Abychom nešli stejnou cestou zpět, navrhuji jít po červené značce přes chatu Karl-Lechner-Haus. Po půl kilometru chůze ve sněhu to ale vzdáváme, včera už to stačilo, mokro v botách už mít nechceme. Sestup do sedla Pfaffensattel byl pohodovkou. Najednou slunce začalo tolik hřát, že jsem se mohl pouze v trenkách vyvalit na lavičku a chytat bronz.

Cestou do Steinhausu objevuji v mapě ikonu rozhledny při silnici, po níž jedeme. Věž má název Infoblick Fröschnitzgraben. Když jsme na ni vylezli, zjistili jsme, že slouží k výhledu na jedno ze stavenišť Semmeringského úpatního tunelu. Stavba je to hezká, ale výhled chabý. Nás milovníky přírody pohled na rozvrtanou zem nenadchl. Ale fakt, že rozhlednu tohoto druhu ještě nemám.

Semmeringský úpatní tunel bude 27 kilometrů dlouhý tunel, který zkrátí jízdu vlakem mezi Vídní a Grazem o 30 minut. Ve výstavbě je od roku 2012 a dokončen by měl být v roce 2026. Začátek bude v Gloggnitzu a na povrch vlaky vyjedou před Mürzzuschlagem. Tunel budou tvořit dvě roury, které budou ležet od sebe ve vzdálenosti od 40 do 70 metrů a budou navzájem spojeny křížovými průchody. Tunel má průměrný sklon 8,4 ‰. Je konstruován na rychlost 230 km/h.

Cestou zpět na hotel se už nic dalšího nestalo, takže i druhý den můžeme zhodnotit jako vydařený. Výstup na další nejvyšší vrchol alpského pohoří za slunného počasí, co víc si přát ke spokojenému výletu.