Sedloňův blog: Hory kolem Mürzzuschlagu (3/3)

Takto se jmenuje hora ve Fischbacherských Alpách, kolem které jsem léta jenom projížděl vlakem a dnes přišel konečně čas na její zdolání. Odpočineme si od auta a z Wiener Neustadtu použijeme vlak do Semmeringu. Odsud by mělo jít o pohodlný výstup s převýšením něco kolem 450 metrů.

Vlak odjíždí v 9:30 a jeho cesta do sedla mezi horami Fischbacherských Alp potrvá 40 minut. Tuto cestu jsem jel už mnohokrát, ale ještě jsem se nenabažil. Jedeme railjetem na lince Praha – Graz v bílomodré kombinaci, která patří Českým drahám. Rakušané mají tmavě červené soupravy. V necelých 900 m n.m. panuje opět nádherné počasí.

Od nádraží nejprve stoupáme asi k největšímu hotelu ve městě. Není divu, když je lázeňský. Je už od něj vidět Hirschenkogel v celé své kráse. Poté mírně klesáme do sedla Semmering Pass v 965 m n.m. Po modré značce a pohodlné cestě zahajujeme výstup na poslední horu výpravy. Každou chvíli protínáme nějakou sjezdovku. Díky nim se otevírají občasné výhledy. Výšlap na tuto třináctistovku je odpočinkovou procházkou.

Na vrcholu nás čeká opět zavřená chata. Sundáme si aspoň lavice a usedneme ke stolům na terase před chatou, kde chytáme bronz a svačíme. Vedle nás slyšíme také češtinu. Po chvíli přichází slovenský pár čtyřicátníků. Chlápek funí a skuhrá, jako kdyby vylezl na Lomnický štít. Podle toho co říká, možná ani neví, kde je. Že je tohle jeho první zdolaná hora v životě, je pro mě neuvěřitelné, když uvážím, jaké mají na Slovensku hory! Ale lapání po dechu zřejmě nefilmuje, takže to bude pravda. Jdou rovnou k rozhledně, ale za chvíli přicházejí zpět.

,,Vy vyšlápnete takovej krpál a ani si nevylezete na rozhlednu?“ udiveně se ptám.

,,Ona je zatvorená, sú tam pribité prkna,“ odpoví blondýna.

,,To se na to pudu podívat teda,“ nesmířlivě povídám.

,,Vy tam pôjdete?“

,,Pokud to jenom trochu pude, tak jo. Mam přes 500 rozhleden, ňáký prkna mě nerozhoděj,“ mám jasno.

Právě od slovenské dvojice si dáme dohromady 1+1. Ve Štýrské části Semmeringu je hotel Alpenhof, kde jsou oni ubytovaní, a který vlastní Češi. Proto jsme slyšeli češtinu na Stuhlecku a proto se nás včera Rakušan ptal, zda bydlíme v Alpenhofu.

Po svačině tam skutečně vyrážíme a opravdu tam jsou přibitá tři prkna. To bude asi rozhledna ve špatném stavu, budeme muset dávat bacha. Přicházíme na ochoz a neshledali jsme na stavbě jedinou houbičku, natož zřícené schodiště či podlahu. Asi je rozhledna přístupná pouze společně s chatou. Za chvíli jsou nahoře jak Slováci, tak i jiní turisté. Zde je ale mírně chladno. Jsme totiž ve stínu střechy a fouká vítr.

Hirschenkogel je hora ve Fischbacherských Alpách s výškou 1340 m n.m. Je hraničním vrcholem mezi Štýrskem a Dolním Rakouskem. Stojí na něm chata Lichtensteinhaus a rozhledna Millenniumswarte. Je taky známým střediskem zimních sportů, prezentovaný pod značkou Zau (:ber:) g. Má 14 km sjezdovek, přístupných třemi vleky. Z toho je jedna osmimístná a je jediná svého druhu v Dolním Rakousku. Lyžařský areál se táhne od průsmyku Semmeringpass v 984 m n.m. až na vrchol hory. Osvětluje ho celkem 1300 světlometů, jejichž soustava je nejsilnější v Evropě.

Horská chata Lichtensteinhaus byla postavena v roce 1934 knížecí rodinou Lichtensteinů. V roce 1977 proběhla přestavba do dnešní podoby. Velkou suterénní místnost chata získala v roce 1996 a o devět let později přibyla vyhlídková restaurace. Ta pojme celkem 100 návštěvníků. Samoobslužná restaurace má kapacitu 200 osob.

Rozhledna Millenniumswarte byla vybudována v roce 1999 o celkové výšce 31 metrů. O šest metrů níže je umístěna vyhlídková plošina. Druhé jméno rozhledny je podle bývalého guvernéra Dolního Rakouska Dr. Erwina Prölla. Jako stavební materiál převažuje dřevo. Z ochozu je daleký kruhový výhled. Jižně se v oparu rýsují skupiny Lavanttalských Alp. Západně, už mnohem zřetelněji vidíme Alpy Mürzstegerské a přímo přes údolí Rax a Schneeberg. Za perfektní viditelnosti lze dohlédnout až k Neziderskému jezeru a do Vídeňské pánve.

Cesta dolů je ještě větší pohoda než výstup. V Semmeringu jsme za necelou hodinu. Máme tudíž dost času usadit se v jedné z mála otevřených kaváren, u hlavní silnice na průsmyku. Ten tu ale označen není. Asi 984 m n.m. pro ně není taková výška, aby se namáhali ho označovat.

Před 16. hodinou v pohodě chytáme railjet zpět do Vídeňského Nového Města, ten je opět v našich barvách. Zajímavé je, že jízdenka z automatu je na určitý vlak a má i časovou platnost.

Tři dny, tři výlety. Každý byl hezký a každý něčím jiným. Nejvíce nás potěšilo počasí, které bylo celé čtyři dny ukázkové a ani pátý den, při návratu domů tomu nebylo jinak. Zvládli jsme dva nejvyšší vrcholy alpských pohoří a jeden s rozhlednou. Do budoucna mi ve Fischbacherských Alpách zbyl vrchol Pretul, kde stojí také rozhledna.