Dnes je zataženo a tudíž se nebudeme pouštět do větších akcí do hor. Pojedeme se podívat do Llosety, městečka Alaró a jeho hrad, který je vysoko nad městem. Tohoto výletu se nezúčastní Vojta, který s námi drží partu čím dál tím méně. Údajně mu vadí, že se jede v tempu několik kilometrů a on se nestačí kochat. No ju, ale když se musíme dostat někam, abychom tam něco viděli, tak není zbytí. Měl by to být výlet skromný na počet kilometrů, uvidíme, zda to tak bude. Zadek bolí stejně jako včera, což je lepší, než kdyby bolel víc.
Po cyklostezce jedeme do městečka Lloseta, které je starým obuvnickým centrem. Je rozeseta ve svahu nevýrazného kopce. Na náměstí Placa Espanya dominuje středověký kostelík s miniaturními zvonicemi. My se zde zdržujeme jen na pár fotek a pokračujeme směr Alaró. Mírně stoupáme pod hradbou pohoří Tramuntana a jako magnet nás a naše foťáky přitahují dvě hory, které by v pohodě zapadly do Českosaského Švýcarska. Jeden ode mne dostal pracovní název Velký Lillienstein, než odhalím jeho skutečné jméno. Obzvlášť fotogenické místo je u vjezdu do jedné vinice. A zrovna odsud vyjíždí auto. Paní stahuje okénko a ptá se nás katalánsky, takže nerozumíme.
,,Foto,“ říká Míra a ukazuje na foťák.
,,Sí, moi bonito,“ odpoví paní.
Logicky si odvozuji, že říkala: ,,moc hezké.“
Když přijíždíme do městečka Alaró, vidíme na jedné z mohutných hor hrad. Tím je vše jasné, je to Puig de Alaró a na něm stejnojmenný hrad, na nějž polezeme. Hora vpravo je tím pádem Puig de Alcadena.
Na náměstí v Alaru svačíme a snažíme se přijít na to, proč jsou na kmenech stromů pletené oblečky. Asi nějaká tradice. Každý výtvor je jinak barevný a jinak velký. Alaró je městečko, které v minulosti bývalo střediskem obchodu mezi nížinou a horami. Na výsluní se dostalo v roce 1901, kdy zde bylo jako první na ostrově zavedeno pouliční osvětlení. Samo sebou, že radní v Palmě z toho byli rozčarovaní.
Tak jsme posilněni a můžeme zahájit útok na hrad. Naštěstí jen z pozice cykloturistů. Čeká nás pěkná fuška. Z 200 m n.m. se postupně dostaneme do 825, ale poslední úsek bude zřejmě pěšky. Zprvu jedeme po dobré asfaltce, ale asi po dvou kilometrech se povrch hodně zhoršil. Silnice samá záplata, ale nahoru to tolik nevadilo. Sklon je díky serpentinám ucházející. Cestou potkáváme i dost aut, která se na úzké silnici špatně vyhýbají. S Mírou dokonce chvíli děláme regulovčíky, když v místě našeho odpočinku se dvě auta potkají.
V 550 m n.m. se nachází statek Es Verger s restaurací. Odsud pokračuje zpevněná cesta, zkusíme ji. Jede se možná lépe než po silničce. Mezi lidmi se propleteme až do 700 m n.m., kde mají naše kola definitivně konečnou. Dále je zákaz kol, vedou tam schody a cesta je nesjízdná. Posledních 120 výškových metrů na hrad je příjemným zpestřením našeho cyklovýletu.
Castell d´Alaró byl původně maurskou pevností, později byl přestavěn králem Jakubem I. Na první pohled vypadá nedobytně, ale v roce 1285 stejně podlehl aragónskému obléhání pod vedením krále Alfonsa III. Dnes zde najdeme téměř zachovalou hradní bránu a zbytky zdí. Z tohoto místa je dechberoucí výhled na hradbu nejvyšších partií pohoří Tramuntana s Puig Majorem. Zároveň hledíte do prospasti hluboké několik set metrů. Na samotném vrcholu Puig de Alaró stojí kostelík Nostra Senyora del Refugi, jehož součástí je i restaurace.
Proto tedy vedou na vrchol dráty elektrického vedení. Výhledy na všechny strany z této dominantní hory jsou neskutečné. Valící se mraky tomu dodávají ještě větší grády. Uvnitř restaurace potkávám Němce, mluvícího dobře španělsky. Jemu i hostinskému ukazuji svou fotku stolové hory Grosser Zschirnstein, která je podobná zdejší dominantě středu ostrova Puig de Randa, choulící se na fotce na zdi vedle pultu.
Jeden z plánů byl při zpáteční cestě sejít s koly na silnici vedoucí do Orientu a jet přes něj do nížiny. Ne, že bychom chtěli dojet někam do Indie, Orient se jmenuje ves pod hradem. Silnice dále vede do Bunyoly, odkud bychom se stočili k Ince nebo někam na vlak. Nakonec se vracíme stejnou cestou zpět do Alara. Jízdou dolů na nás chrastí vše, co není přišroubované nebo přivařené. Dole se ohlížíme zpět a chlapci zpyšní, když vidí, co zvládli.
Nakonec si aspoň trochu změníme trasu a pojedeme přes Binissalem. To už je jízda více méně po rovině a po větru. V Binissalemu se zdržujeme na hlavním náměstí Placa Església, které je lemované platany a zkrášlené kostelem Església Nostra Senyora de Robines. Pěkná středověká stavba s novogotickou věží z roku 1908. Všímám si kolem procházivší paní…
,,Bon dia seňora, moi bonito“ a ukazuji na kostel.
Kámoši z toho mají srandu.
Za městem trochu zakufrujeme při hledání cyklostezky, ale zdrželi jsme se jen pět minut. Poslední kilometry do Incy nás žene vítr v zádech.
Trasa:
Inca – Lloseta – Alaró – Es Verger – Pla des Ponet, rozc. - Alaró – Binissalem – Lloseta – Inca.
42 km, 705 m. př.
Puig de Alaró a Puig de Alcadena
Lloseta
Na Puig de Alaró
Castell d´Alaró
Castell d´Alaró - výhled na sever a východ
Binissalem
Žádné komentáře:
Okomentovat