Vstáváme
v půl šesté, protože na nádraží je to pět kilometrů a vlak
jede po sedmé hodině. Ještě spícím městem nebyl problém se
proplést a tak máme na vlak půl hodiny rezervu. Dokonce stačíme
na peróně uvařit čaj. Vlak nakonec přistavují až pár minut
před odjezdem.
Do
Mnichova tentokrát pojedeme s DB, spěšným vlakem IRE, což značí
InterRegio. Už od rána není cesta tak "easy" jako sem.
Jako první to načne průvodčí, jemuž se nelíbí naše bagáže
na kole. I přesto, že mu vysvetlujeme, že je to hodně věcí,
musí věci na polici. O moc místa ale nepřibylo.
V
Mnichově jsme po deváté hodině a já přibližně vím, že za
hodinu by nám měl jet vlak do Marktredwitzu. Vlak jede jak jsem se
domníval, ale v poznámkách na tabuli běhá nápis "Zug
fällt heute aus," zda si to dobře pamatuji. Zjistit stav věci
jde Janča. Přichází s tím, že je vlak zrušen a nese nový
spoj. Já mezitím našel variantu přes Norimberk. Janča vykročí
znovu do informací a přinese spoj v kterém je onen zrušený vlak.
Tentokrát tam jdu já. Mladík za přepážkou chybu vidí a tiskne
mi jiný spoj přes Landshut. Spokojeně odcházím a než si všimnu,
že z Landshutu je tam zrušený Alex, už normálně rostu. Pak mi
ale dochází, že z Landshutu už Alex může třeba jet. Potvrzuje
nám to i průvodčí, tak už jsme klidní.
V
Landshutu tedy čekáme půl hodiny na vlak, který přijíždí pět
minut před odjezdem. Zaujímáme pozici v prvním vagónu, ten
jediný je klimatizovaný. Já ho však vybral, protože se tam
nehrnuly ty davy lidí.
Přichází
Marktredwitz a naše poslední přestupní stanice v Německu. Vlak
do Chebu ale přijíždí pět minut zpožděn, což není dobré pro
přestup v Chebu na rychlík do Mostu. Tam musíme mít totiž
místenky na kola, což by mohl být problém. Byl. Průvodčí nás
nevzala s tím, že neví kolik kol přistoupí cestou a my ji
chápeme. Zamáváme tedy vlaku, koupíme místenky na ten další a
jedeme do města na oběd.
Cesta
do Mostu také nebyla žádná nuda. Ve Varech nastoupili tři hoši
vracející se z filmového festivalu a hned bylo veselo. Jeden z
nich byl bývalý občan Ohia a obstojně mluvil česky. Zajímavé
na něm byly dvě věci. Stále prohlašoval "Čechy - freedom"
a v Mostě se s námi přišel rozloučit až na perón. Měl štěstí,
že multifunkční vůz ještě tolik nespolupracuje s lokomotivou a
mohl naskočit za jízdy zpět.
Doma
jsme byli v půl osmé a poslední den naší dovolené skončil, asi
nespravedlivě, ziskem titulu mistra Evropy pro Portugalsko.
Skončila
dovolená, která neměla zásadní chybu. Vše vyšlo podle
původního plánu a to hlavně díky počasí, kterému děkujeme.
Najezdili jsme 530 kilometrů po horách i rovinách. Poznali jsme
část toku Rýna a trochu i Innu. Projeli jsme pět státu a v
každém z nich jsme aspoň jednu noc spali. Předposlední den jsme
čtyři z nich projeli naráz. Pro Janču byli čtyři státy
cyklopremiérou, já si připsal pouze Lichtenštejnsko. Vystoupali
jsme na naše první dva společné průsmyky. Ke statistikách by
toho bylo třeba i více, ale toto stačí.
Panorama Lindau od našeho posledního nocoviště
Žádné komentáře:
Okomentovat