Od ledovců k palmám 2/11: Hranicí mezi Západními a Východními Alpami

1.7.

Budík máme na pátou, protože kolem vede cyklostezka i pěší trasa a spoléhat, že zrovna dnes se nikomu po ránu nebude chtít běhat nechceme. Ještě ale chvíli poleháváme. Za půl hodiny nás však ze spacáků vyhání přijíždějící auto. V něm přijel majitel kiosku a nás udivuje, že už je tu takhle brzy. Když nás spatří, ještě se nám omlouvá, že musí v šest otevřít. Nevídané.

Takhle brzy jsme ještě s Jančou na trase nebyli. V parku u jezera snídáme a je to pěkná ranní idylka. Chceme se jet podívat na místo Grüner Damm, kde značí vyhlídku. Cesta je podmáčená, takže to vzdáváme. Po moderním pěkném mostě přejíždíme Bregenzer Ache. Myslel jsem, že půjde o malou říčku, ale místo ní pod námi burácí horský tok, který po pár metrech končí v Bodensee. O kus dál do něj ústí i Rýn, ale tam by bylo složité se dostat.

Projíždíme Hardem a zároveň se budeme schovávat pod štíty Bregenzerského lesa (Bregenzerwald), což je severozápadní hranice Východních Alp. Řeka Rýn zde totiž odděluje Východní Alpy od Západních. Hranice vede podél toku Rýna a končí u jezera Como. Po pravé straně budeme mít Appenzellské Alpy s dominantním Hoher Kastenem s vysílačem na vrcholu. Obcí zatím neprojíždíme žádnou. Kromě hranic mezi Alpami ještě kopírujeme švýcarsko-rakouskou hranici, též vedoucí tokem Rýna. Po čtyřiceti kilometrech přejíždíme do Švýcarska a na jednom z mnoha odpočívadel si dáváme delší pauzu.

Pokračujeme dále Rakouskem a za chvíli jsme u soutoku s řekou Ill. Následuje trojmezí Švýcarska, Rakouska a Lichtenštejnska. To leží také někde uprostřed řeky. Naše první cyklo kilometry malým knížectvím nejsou odlišné od těch předchozích. V městečku Bendern dobíráme vodu a mažeme dále po cyklostezce. Ta je vedena po náspu nad řekou Rýn a je po obou březích. Bregenzerwald vystřídalo pohoří Rätikon, jehož štíty patří právě Lichtenštejnsku.

Míjíme největší město knížectví Schaan. To poznáme podle charakteristického kostela. Následuje hlavní město Vadúz. To ale nemá ještě status města, takže je vlastně hlavní vesnicí. Každopádně mu dominuje Vadúzský hrad, sídlo knížete. Jedinou zastávkou v Lichtenštejnsku bude jiný hrad. Guttenberg nad městem Balzers. Není tak vysoko jako vadùzský, ale i přesto je nepřehlédnutelný. Nejprve obdivujeme kostel, poté se nenápadnou cestičkou vydáme na hrad. Nádvoří je volně přístupné, ale hrad zavřený. Jak je to s otevírací dobou se nedočítáme. Pokocháme se aspoň výhledem z hradeb a dojmy jdeme strávit společně se svačinou do parčíku před obchod. Přibližujeme se k Bad Ragaz a současně budeme hledat nějaké nocoviště. Tentokrát jedeme podél Rýna po levé straně a za chvíli se v něm i koupeme v rámci večerní očisty. Řeka je logicky ledová, ale na to umytí to stačí. Rýn má zde za sebou desítky kilometrů a už je širokou řekou. I tímto se pozná budoucí veletok. Ještě před Bad Ragaz nás cyklostezka vede zpět na druhý břeh, a do vsi Fläsch odbočujeme po jedné její větvi. Tam mají rozsáhlé vinice a borový les. Jako dnešní "noclehárnu" volíme první variantu. Vybíráme co nejzastrčenější místo, pod štíty Rätikonu. Už od minulé návštěvy mě upoutal dvojvrchol Schwarzhorn s Glegghornem, připomínající velrybí ocas. Místo máme tak jen povečeřet u jedné chatky, počkat až koňský povoz odveze děcka a můžeme rozdělat stan. Usínáme za šumu aut, občas proloženým projíždějícím vlakem.

Trasa:
Camp Weiss - Hard - Lustenau - Bendern - Balzers - Wartau - Fläsch.
81 km, 185 m. př., 565 m n.m.