Je
čtvrtek a my se definitivně loučíme s naší plážičkou a
městem Colico. Nejvíce se nám bude stýskat po jezeru Como. Od
všeho toho odjedeme vlakem do Tirana a bude to pouze předehra
dnešní "železniční symfonie." Jdu koupit lístky a k
mému překvapení stojí ještě o tři eura méně. Asi si tam
průvodčí v Tiranu připočítal i přirážku. Platím tedy celkem
18,20 a ještě si musím označit jízdenky na nádraží. Paní
děkuji za upozornění.
K
naší radosti přijíždí nízkopodlažní souprava a tak nám
odpadá tahání kol do vlaku. Jen dveře jsme netrefili správné.
Kochat se kopci z jedoucího vlaku také není k zahození. Občas
prohodíme pár vět s holčinou jedoucí též do Tirana za
kamarádkou, s níž jsme jí opravdu potkali.
Z
Tirana odjíždíme v 11:40. Je to jeden ze dvou spojů za den, který
veze odkrytý panoramatický vůz. Původně jsem pro jistotu chtěl
jet v 11, ale jsem rád, že nakonec padla volba na Jančinu
variantu. Už je dost teplo, tak snad se trochu ochladíme jízdou.
První kilometry tomu tak zatím není, ale ulicemi Tirana to ale
jinak nejde.
Přichází
Brusio a spiralovitý viadukt. Kus nad ním spatřím dva cyklisty.
Jen tak tak stačím zaregistrovat českou vlajku a zavolat
povzbuzující pokřik. Kluci měli stejné vlajky jako my. Kolem
jezera a přes město Poschiavo jedeme chvíli po rovině, jinak to
jsou nemilosrdné krpály. Elektrická lokomotiva táhne sedm vozů
bez použití ozubnice. A to nyní přijde super paráda. Během
chvíle se vyšplháme do takové výšky, z které je celé údolí
jako na dlani. Úžasná podívaná. Přibližujeme se ledovcům po
mostech, tunely a mnoha serpentinami.
Nejhezčí
stanicí je Alp Grüm ve výšce kolem 2200 m n.m. Nad nádražím je
horská chata a kolem spousta vodopádů řítících se z tajících
ledovců. Následuje nejvýše položená stanice na trati, Ospizio
Bernina, kterou známe z předešlých dnů.
Pak
jsme začali klesat. Projeli jsme kolem lanovky na Diavolezzu,
zakroutili se do Morteratsche, kde jsem feflexivně vyfotil vodopád,
a pak už jsme v poklidu dojíždeli do Svatého Mořice. Tam
hodinovou pauzu vyplníme procházkou k jezeru. Překvapil nás silný
vítr.
Na
prvním nástupišti nasedáme do vlaku směr Chur a jízda snů může
pokračovat. Tentokrát bez panoramatického vozu, ale to vůbec
nevadí. Na trati nás čeká většina z 55 tunelů na této trati
pod ochranou UNESCO. Hned ten první, Albulatunnel je ze všech
nejdelší. Že vede pod stejnojmenným průsmykem je z názvu
patrné. Tentokrát trať nestoupá do takové výšky. Prví stanicí
za tunelem je Preda. Pak už začíná ta správná show s tunely,
mosty a okolními kopci. Některé tunely jsou zde řešeny
spirálovitě ve skále, kvůli překonání převýšení. To musela
být makačka! Nesmí chybět ani jízda přes Landwasser viadukt.
V
Thusisu oficiálně tato unikátní trať končí, ale vlak pokračuje
do Churu a i dále je co obdivovat. Třeba hrady v údolí Zadního
Rýna nebo jeho soutok s Předním v Taminsu.
Nakonec
nekončíme ještě ani v Churu. Dokupuji ještě lístek do Bad
Ragaz, odkud pojedeme do Fläsche na již prověřené spací místo
ve vinici. Chvíli se touláme lázněmi, abychom nakoupili a dobrali
vodu. Při dnešních přesunech jsme se opět nepředali a náš
účet jsme obohatili o 15 kilometrů.
Žádné komentáře:
Okomentovat