středa 13. července 2016

Od ledovců k palmám 8/11: Železniční symfonie

7.7.


Je čtvrtek a my se definitivně loučíme s naší plážičkou a městem Colico. Nejvíce se nám bude stýskat po jezeru Como. Od všeho toho odjedeme vlakem do Tirana a bude to pouze předehra dnešní "železniční symfonie." Jdu koupit lístky a k mému překvapení stojí ještě o tři eura méně. Asi si tam průvodčí v Tiranu připočítal i přirážku. Platím tedy celkem 18,20 a ještě si musím označit jízdenky na nádraží. Paní děkuji za upozornění.
K naší radosti přijíždí nízkopodlažní souprava a tak nám odpadá tahání kol do vlaku. Jen dveře jsme netrefili správné. Kochat se kopci z jedoucího vlaku také není k zahození. Občas prohodíme pár vět s holčinou jedoucí též do Tirana za kamarádkou, s níž jsme jí opravdu potkali.
Z Tirana odjíždíme v 11:40. Je to jeden ze dvou spojů za den, který veze odkrytý panoramatický vůz. Původně jsem pro jistotu chtěl jet v 11, ale jsem rád, že nakonec padla volba na Jančinu variantu. Už je dost teplo, tak snad se trochu ochladíme jízdou. První kilometry tomu tak zatím není, ale ulicemi Tirana to ale jinak nejde.
Přichází Brusio a spiralovitý viadukt. Kus nad ním spatřím dva cyklisty. Jen tak tak stačím zaregistrovat českou vlajku a zavolat povzbuzující pokřik. Kluci měli stejné vlajky jako my. Kolem jezera a přes město Poschiavo jedeme chvíli po rovině, jinak to jsou nemilosrdné krpály. Elektrická lokomotiva táhne sedm vozů bez použití ozubnice. A to nyní přijde super paráda. Během chvíle se vyšplháme do takové výšky, z které je celé údolí jako na dlani. Úžasná podívaná. Přibližujeme se ledovcům po mostech, tunely a mnoha serpentinami.
Nejhezčí stanicí je Alp Grüm ve výšce kolem 2200 m n.m. Nad nádražím je horská chata a kolem spousta vodopádů řítících se z tajících ledovců. Následuje nejvýše položená stanice na trati, Ospizio Bernina, kterou známe z předešlých dnů.
Pak jsme začali klesat. Projeli jsme kolem lanovky na Diavolezzu, zakroutili se do Morteratsche, kde jsem feflexivně vyfotil vodopád, a pak už jsme v poklidu dojíždeli do Svatého Mořice. Tam hodinovou pauzu vyplníme procházkou k jezeru. Překvapil nás silný vítr.
Na prvním nástupišti nasedáme do vlaku směr Chur a jízda snů může pokračovat. Tentokrát bez panoramatického vozu, ale to vůbec nevadí. Na trati nás čeká většina z 55 tunelů na této trati pod ochranou UNESCO. Hned ten první, Albulatunnel je ze všech nejdelší. Že vede pod stejnojmenným průsmykem je z názvu patrné. Tentokrát trať nestoupá do takové výšky. Prví stanicí za tunelem je Preda. Pak už začíná ta správná show s tunely, mosty a okolními kopci. Některé tunely jsou zde řešeny spirálovitě ve skále, kvůli překonání převýšení. To musela být makačka! Nesmí chybět ani jízda přes Landwasser viadukt.
V Thusisu oficiálně tato unikátní trať končí, ale vlak pokračuje do Churu a i dále je co obdivovat. Třeba hrady v údolí Zadního Rýna nebo jeho soutok s Předním v Taminsu.
Nakonec nekončíme ještě ani v Churu. Dokupuji ještě lístek do Bad Ragaz, odkud pojedeme do Fläsche na již prověřené spací místo ve vinici. Chvíli se touláme lázněmi, abychom nakoupili a dobrali vodu. Při dnešních přesunech jsme se opět nepředali a náš účet jsme obohatili o 15 kilometrů.










Žádné komentáře:

Okomentovat