Sedloňův blog: Elba (5/5) - Kruh se uzavřel

Třetí noc u šumějícího moře, tak to je paráda, v niž jsme ani nedoufali. Ráno jsme jen pozdravili pár ranních ptáčat, která si nakonec tudy našla cestu na procházku. Po snídani, též s výhledem na Portoferraio, jsme se posunuli do onoho hlavního města ostrova, kde jsme si chtěli prohlédnout dvě pevnosti. Forte Falcone a Forte Stella jsou dominantami města a tudíž přitahují naši pozornost.

Auto jsme nechali u supermarketu Conad a vyrazili na pěší procházku městem. Slunce už sice žhnulo, ale musíme to vydržet, když chceme něco vidět. Pevnost Forte Falcone je opevněný komplex, stejně jako Forte Stella, postavený v roce 1548 podle projektu Giovanniho Cameriniho, který v té době pracoval i na dalších vojenských strukturách na ostrově. Neúplná stavba byla dokončena roku 1701.

Necelý půl kilometřík je to ke druhé pevnosti Forte Stella, která už moc pevnost nepřipomíná, ale je od ní hezčí výhled na město než z předchozí. Komplex má tvar hvězdy (stella) a je situován do nepravidelného pětiúhelníku. Na každém cípu vyniká bašta a na nejvýchodnějšímu bodě stojí Maják Portoferraio, postavený v roce 1789.

V brzkém odpoledni jsme sešli do města a jeli se na chvíli uchýlit na pláž pod Forte Falcone, kde jsme strávili cca dvě hodiny, pak se přesunuli k přístavu. Poslední koupačka na Elbě byla jako ta první. Kamenitá pláž, kde člověk musel dávat pozor kam šlape. Stín aby tady člověk také pohledal.

Portoferraio je hlavním městem Elby a největším přístavem, kam jezdí z pevniny nejvíce trajektů. Žije v něm přibližně 12 000 obyvatel a panuje tu středomořský klid a pohoda. V ulicích to tak mnohdy není, ale je to myšleno ve srovnání s minulostí, kdy odsud byla exportována železná ruda. Ještě dříve přístav využívali ligurští a etruští osadníci. Portoferraio svou slávu získalo díky Napoleonu Bonaparte, který je dosud nejslavnějším obyvatelem ostrova. Tento francouzský císař sem však nepřišel dobrovolně, nýbrž do nuceného exilu. Zdržel se sice pouze devět měsíců, ale výrazně se podílel na rozvoji města.

Před třetí hodinou jsme u přístavu a zjišťujeme, že tentokrát naše loď vypluje včas. Platíme poslední ,,osmdesáticent“ za hodinové parkování a usedáme do stejného podniku jako první den po příjezdu. Jako tečku si dáváme výbornou ledovou kávu se třemi kopečky zmrzliny, kterou jsem tu posledně vyzkoušel a osvědčila se. Před čtvrtou už se začínáme štosovat do fronty na loď. Tentokrát vjíždíme do trajektu v plné sestavě, nikdo Janču ani Godyho z auta nevykazoval. Opět probíhá hektické parkování v lodi, znovu bez ztráty kytičky.

A máme tu loučení s Elbou. Bylo nám tu hezky a vzpomínky budou pouze hezké. Ani exces s policisty v nás nezmění ten blažený pocit z příjemně strávené dovolené. Bylo to fajn poznávat ostrov a jeho krásy. Bylo fajn trávit noci pod hvězdami a chladit se v horkých dnech ve vlnách průzračného moře. Bylo také fajn na italském ostrově potkávat jen Italy a ne tlupy Němců. Výšlapy na kopce byly sice namáhavější díky vedrům, ale i tak to bylo fajn. Jsme rádi, že auto nám nebylo přítěží při shánění nocovišť, z čehož jsem měl trochu strach.

V půl šesté jsme v Piombinu, ale představte si desítky aut vyjíždějících z trajektu jedoucích na dálnici. Logicky to nemohlo odsýpat. Po zdržení při tankování plynu jsme vyjeli z města až v šest. K jezeru Achensee v Tyrolsku nás čeká 580 km a jsme velice zvědaví, v kolik a jestli vůbec tam dojedeme. Zprvu jedeme po neplacené, mírně neudržované dálnici, mýtná brána je až u Rosignana. První zaváhání nastává u Livorna, kde nás směrovka Firenze nepochopitelně vede na sever kolem Pisy, přitom je zde sjezd přímo na Florencii! Sjíždíme tedy před Livornem, kde opouštíme placený prostor. Později zjišťujeme, že ona zkratka do Florencie je neplacená. To je nám ale šumák, že ukazatel vede auta schválně po placeném úseku delší cestou, my tam chceme být co nejdřív!

Do placené zóny vjíždíme u Florencie a čeká nás opět cesta přes Apeniny, tentokrát východněji. My si ji ale dnes neužijeme, protože už se stmívá. Opět registrujeme, že v tunelech není snížená rychlost. Před Bolognou už jsme zase na rovině a pelášíme na Veronu a dále na Brennero. Mezitím ještě jednou natankujeme GPL.

Naše jízda nakonec končí nad Trentem, kde odbočuji na benzínku a její odpočívadlo. Janča s Godym už spí asi hodinu. Já se natáhnu v autě a když mi to nepůjde, rozložím si karimatku na trávu. Je 23 hodin a uvidíme kolik bude zítra sil na alpskou túru v pohoří Rofan, čímž jsme si chtěli zpestřit dovolenou na italském ostrově Elba, kterou hodnotíme jako povedenou. Naše první dovolená autem k moři se osvědčila a oba z ní máme hezký pocit. Snad se líbila i našemu pejskovi, který v těch vedrech asi nebyl nejspokojenější. Pěší túru jsme nakonec uskutečnili také a ještě ten večer se vydali na cestu domů, kam jsme dorazili v půl druhé v noci.