Sedloňův blog: Za pramenem Bíliny

Tento výlet jsem absolvoval se svým novým kámošem Rendou. Cílem naší první společné akce byl pramen ,,řeky Mučednice,“ jak se v minulosti nazývala řeka Bílina. Ten se nachází v Krušných horách v okolí Kalku. Oba jsme se těšili, že mezi spoustou známých míst objevíme místo, kde počíná svůj tok řeka spojená s Přemyslem Oráčem. Hlavně však, že se více poznáme. Na to jsme si vybrali hezké počasí jednoho červencového dne.

,,Budeme se koupat? Mám si vzít plavky?“ ptám se Rendy přes ,,fejsbuk,“ ještě den před odjezdem.

,,Ty já ani nevyndávám z batohu,“ zněla odpověď.

Sáhnu tedy do skříně a už je mám v batohu také. Snad to tam nahoře bude na koupání. Sraz máme na nádraží v Chomutově a pro výjezd do hor jsme si vybrali Bezručovo údolí a přehradu Kamenička.

V ,,Bezručáku“ nic nového, výjezd ke Kameničce stejně prudký jako naposledy s Frantou Andělem. To už jsme v 600 m n.m. a odpočíváme u jedné z nejhezčích krušnohorských přehrad. Ta byla postavena v roce 1904 a patří do vodohospodářské soustavy severočeské hnědouhelné pánve. Slouží k zásobování pitnou vodou pro Chomutov. Má zděnou hráz z lomového kamene dlouhou 153 metrů. Největší hloubka přehrady je 32 metrů a vodní plocha zaujímá 6 ha.

Posilněni jablkem a jiným ovocem stoupáme po nekvalitní asfaltce ke Starému rybníku. Provází nás modrá značka a CT č. 3078. Jsme tedy nahoře, ale místo slunka převládají mraky. Takhle zůstanou plavky dále bez povšimnutí. Koho si však všímáme, hlavně Renda, je mladík, který rybaří na kraji rybníka. Ještě má provokativně pražskou značku a to můj parťák nemůže nechat bez povšimnutí. Mezi řečí se ho ptá, zda má povolení. Ale nenásilně, v klidu. Chlapec mu souhlasně pokynul. Poté mi Renda vyprávěl, jak sem jezdí drzí Pražáci chytat a dělat bordel.

Přichází zlatý hřeb dne, hledání prameme Bíliny. V aplikaci mapy.cz jsou zakresleny dva. Při odbočení na Starou blatenskou cestu je první hned vpravo a druhý dál vlevo. Zkoušíme ten první, ale neúspěšně. Je však vidět, že kdysi tu něco teklo. No nic, musíme se pustit do hustého lesa a skrz něj ujít nějakých sto metrů a doufat, že napodruhé už budeme úspěšní. Jsme mile překvapeni. Nejen, že jsme pramen našli, ale je i označen napodobeninou cedule ze seriálu Zpět k pramenům. Je zde dokonce i hrnek, ne však původní od Luďka Munzara. Jen se mi zdá, že pramen, který jsem našel před 11 lety byl jiný, ale spousta ukazatelů hovoří pro toto místo.

Bílina je řeka dlouhá 81 km. Pramení v Krušných horách v 825 m n.m. jihozápadně od obce Kalek. Protéká Mosteckou pánví, severním okrajem Českého středohoří a v Ústí se zleva vlévá do Labe. Dříve měla přezdívku ,,řeka mučednice.“ Jednak protéká kolem litvínovské chemičky a druhak její tok trpěl kvůli těžbě hnědého uhlí. Dnes už je situace o hodně lepší. V Krušných horách má ráz klasické horské říčky. Pod přehradou Jirkov protéká hnědouhelnou pánví, kde je dokonce místy vedena potrubím. Poté co opustí stejnojmenné město je z ní opět hezká řeka, kdy se kroutí údolím pod Českým středohořím, aby v Ústí ukončila svou pouť v Labi. Kousek před Ústím se na řece nachází obec Stadice, odkud byl povolán Přemysl Oráč na český trůn kněžnou Libuší.

Dále se nasměrujeme směr Kalek. Nejedeme však po silnici, nýbrž po žluté značce. Nemůžeme tudíž minout sloup sv. Anny. Ten bych zde uprostřed lesa nečekal. V Kalku je opět zavřená hospoda a tak svačíme před ní. Už je slunečno, takže je nám fajn. Nad vsí nás čekají neokoukané pohledy na Kalek a nad ním dominující kostel. Po Volárenské silnici přijíždíme ke stejnojmennému rybníku. Renda vyndavá plavky, čili to myslí s koupáním vážně. Jdu také do toho. Rašelinová voda Volárenského rybníka má akorátní teplotu na osvěžení po půldenní cykloturistice. Není tu s námi nikdo.

Z rozcestí Telčský potok je to sakra do kopce, budeme se muset zchladit v občerstvení U Duchoslavů. Cestou sem jsme potkali maďarského ohaře. Mysleli jsme, že patří ke skupince turistů. U pivka jsme zjistili, že patří nějaké paní, samozřejmě z Prahy. Ta tu má jednu z chalup a pejsek se šel asi sám venčit. Aspoň jsme jí poradili, jakým směrem se má dát. Po půl hodině strávené zde, jsme ji však neviděli vracet.

Přes Malý Háj pokračujeme z kopce pod Horu Svaté Kateřiny. Míjíme fotogenický kostel a v dáli vidíme třpytící se horskou chatu na Schwartenbergu. Ve ,,Svatý Kátě“ už jsme oba byli, tak pokračujeme do Nové Vsi. Zde se opět zastavujeme. Tentokrát v Caffé baru u křižovatky. Byl jsem zde zatím jednou a líbilo se mi tu. Ve dvou případech měli zavřeno. Dnes je otevřeno, toho se musí využít. Na terase se sedí hezky a je vidět, že majitel je veselá kopa.

Tak už jsme snad dostatečně namlsáni a zasyceni a do konce výletu už si dáme pokoj. Sjíždíme směrem do Horního Jiřetína, ale až do něj nedojedeme, zajímá nás totiž zámek Lniště. Ten nechali postavit Lobkovicové, kteří byli majiteli panství a sídlili na blízkém zámku Jezeří. Bývalý lovecký zámeček je nyní v majetku společnosti Lesy Jezeří a je veřejnosti nepřístupný. Patří k němu ještě nedaleká hájovna.

Právě k zámku Jezeří má vést naše další trasa, ale trochu bloudíme. Zbytečně jsme si šlápli do kopce. K zámku se ale i tak dostáváme, konkrétně nad něj. Potom se chytneme žluté značky a sjíždíme k rozcestí Žeberská lípa. Ze začátku to nebyl vůbec jednoduchý sjezd. Zato dojezd už byl sranda. Renda nás spolehlivě dovedl na jirkovské nádraží. Kdysi jsem tomuto městu dal krycí jméno ,,Georgetown“ a dnes odsud mám prvního kámoše, s nímž se fajn cykloturistikuje. Dnešní výlet jsme si užili myslím oba a mohli si připsat pár nových míst k těm již známým. Nejvíc jsem rád, že jsme našli pramen řeky Bíliny.

Trasa:

Chomutov, žst. – Třetí Mlýn – v. n. Kamenička – Starý rybník – Svatá Anna – Kalek – Volárenský rybník – Malý Háj – Nová Ves v Horách – Zámek Lniště – Pod Jánským vrchem, rozc. – Vysoká Pec – Jirkov, žst.

62 km, 1198 m. př.