Písečný ráj
Večer jsme zde nepotkali živáčka, ale ráno to tu docela žije. Nejprve přijel chlápek na zahradu, poté projel zase jiný s multikárou. Balíme fidlátka, stavujeme se ve vsi v obchodech a na dalším odpočívadle s výhledem na moře děláme snídani.
Dnes nás čekají písečné pláže na jižní části ostrova. První z nich zkoušíme v obci Seccheto. Zde trávíme příjemné dvě hodiny. Pejsek Gody se moc nekoupe. Vždy se jen na chvilku naloží do vody a poté se jde hřát na slunce. V plavání mu asi vadí ty vlny.
Další horské městečko se jmenuje San Piero in Campo. Od kostela sv. Mikuláše je krásný pohled na známé letovisko Marina di Campo. Jelikož jsme zde kolem poledne, dáme si oběd v podobě pizzy. Poslouží nám k tomu podnik, který má také terasu s výhledem. Od pizzy v Itálii jsme zvyklí na vysoký standard, tato nás mírně zklamala. Nebyla tak bohatá na ingredience, ale chuťově jsme nestrádali.
Marina di Campo je nejvyhledávanější letovisko Elby. Důvodem je nejdelší písečná pláž ostrova. Na ní jsme chvíli pobyli i my, ale žádná romantika to pro nás nebyla. Každý decimetr pláže patřil nějakému hotelu a všude byla hlava na hlavě. Jen tak tak jsme našli místečko i pro nás. Ale jinak bylo příjemné, nemuset dávat pozor na kameny či kamínky. Na druhou stranu jsme měli plavky plné písku.
A máme tu zase konec dne a koukáme do mapy, kde bychom složili hlavu dnes. Horkým favoritem je poloostrůvek u městečka Lacona. Na ten se nám ale nedaří dostat, na obou cestách jsou zákazy. Nakonec si najdeme místo v jednom sadě poblíž kostela Madonna della Lacona. Je už tma, ale kvůli zvýšenému výskytu komárů stavíme stan. V něm je celkem vedro, usnout se zprvu moc nedaří. Čeká nás další teplá noc.
Chiessi
Nocoviště u Pomonte
San Pietro in Campo
San Pietro in Campo - pevnost
San Pietro in Campo - pohled na Marinu di Campo
Cestou do Capoliveri
Deštivý den v Capoliveri
Domluva zněla, za svítání opustit stanoviště a tak se také stalo. Moc se nám ale nechtělo vstávat před šestou. Písčitou pláž v Laconě jsme měli téměř celou pro sebe. Asi tak deset minut, než se tam začali scházet pejskaři, bežci a ranní plavci. Aspoň měl Gody na chvíli nějaké kámoše. Dnes je sice zataženo, ale voda je jako čajíček.
Prvním cílem dopoledne bude město Capoliveri, které ční na kopci na poloostrově v jihovýchodní části Elby. Než však stihneme navštívit supermarket Coop, začne pršet. Tak to je hezké osvěžení v horkých dnech. Déšť trvá až do brzkého odpoledne, poté vyrážíme do uliček města. Je to opět hezká podívaná. Úzkou uličkou zdobenou klenby vcházíme na Via Roma a po ní na náměstí Piazza Matteotti. Pohledu z terasy dominuje kostel Maria Assunta, doplněný červenými střechami domů. V rohu náměstí mlsáme zmrzlinu u usměvavého chlapíka. Ten pak dává kousek kornoutu i našemu čtyřnohému miláčkovi. Skvělý dojem z tohoto města jdeme potvrdit do kavárny kousek pod Coop. I její terasa je výhledová a my už vzhlížíme k městu Porto Azzurro, které bude v pořadí zítra.
Odpoledne už je v plném proudu a my bychom dále chtěli projet po silničkách pod Monte Calamita k málo známé atrakci Laghetto di Sassi Neri. Tudy je však cesta neprůjezdná, brání tomu zákaz vjezdu. Na Monte Calamitu si tedy necháváme zajít chuť a jedeme aspoň k jezírku. Místo kopce se zajedeme podívat k pevnosti Forte Focardo na výběžku naproti Portu Azzurru. Objekt je však obsazen armádou, takže dovnitř se nedostaneme. Zato jsme ale objevili zajímavou pláž pod pevností, která se nám jeví velice vhodná pro nocleh, po němž tolik toužíme. Nejprve se pojedeme podívat k jezírku a pokud nenajdeme vhodnější místo, vrátíme se sem.
Nabíráme směr Straccoligno a Calanova, kam nás dovedou úzké silničky. Calanova je miniaturní středisko s restaurací, kde naše cesta autem končí. Dále je závora a to my radši pokoušet nebudeme a ten ,,kilák a půl“ už dojdeme pěšky. Z druhé strany poloostrova sem jezdí mikrobus, což nás překvapuje. Místo asfaltky je zde totiž pouze zpevněná cesta. Auto tudy také občas nějaké projede.
Laghetto di Sassi Neri objevila Janča v mapě. Jezírko černých kamenů, jak by se dal název přeložit, je bývalý lom zatopený sladkou vodou. Od moře ho dělí nízký hřebínek, ale prochází tudy spojovací cesta. Sestup k jezírku není zrovna komfortní, ale koupel v něm je skvělá. I zde je vodička jako čajíček. K moři nepůjdeme, toho máme dostatek jindy. Při návratu do Calanovy se dozvídáme, že za závoru nesmíme, tam mohou pouze ubytovaní v této lokalitě. Na pláži u restaurace se nám nocovat nechce a tudíž vyhrává minipláž pod pevností.
Na místo přicházíme po osmé, kdy už slunko zapadlo a neregistrujeme zde ani nohu. Ještě nějakého opozdilce jsem čekal, ale toto je samozřejmě příjemnější. Čeká nás tedy noc pod širým nebem na pláži. Jak romantické. Jen doufáme, že předpověď nezklame a ze skoro zataženého nebe už nic nespadne. Uvidíme, jak se to bude zamlouvat našemu pejskovi.
Capoliveri
Laghetto di Sassi Neri
Pláž pod Forte Focardo
Forte Focardo
Mezi Portem a Riem
Pejsek Gody akorát jednou uprostřed noci běžel štěkat na něco, či někoho, jinak bylo vše v poklidu. Zatažené ráno znamenalo absenci východu slunce, ale to nic nezměnilo na hezkém pocitu z noci na pláži pod pevností Forte Focardo.
Snídaně proběhla na velkém parkovišti pod centrem v Capoliveri, protože jinudy se pokračovat v trase nedalo. Dále nás čeká severovýchodní cíp ostrova, kde leží města Porto Azzurro a Rio nell´Elba. Do prvního jmenovaného přijíždíme brzy dopoledne. Nad městem dominuje bývalý hrad, dnes komplex pod názvem Casa di reclusione Pasquale De Santis. Maličké centrum máme proběhlé za chvíli, spíše se zdržujeme v krámcích.
I dnes bude jezírko, tentokrát známější, které jsme objevili v průvodci. Jmenuje se Laghetto di Terranara a cesta autem k němu z Porta Azzurra trvá deset minut. Stejnou dobu i cesta pěšky z parkoviště. ,,Černozemní jezírko“ je také u moře, od něj je odděleno pouze břehem a tudíž není divu, že voda v něm je slaná. Stejně jako na většině pláží, i zde trávíme tak dvě hodiny a poté pokračujeme v trase.
Nejprve se vyvezeme k Rio nell´Elba a poté spadneme do jednoho ze tří trajektových přístavů, Rio Marina. Takhle je to na Elbě normálka. Ustavičně nahoru a dolů. Na jednu stranu jsem rád, že jsem se dostal na Elbu až teď s autem, než v minulosti s kolem. Ze zdejšího přístavu jezdí trajekty společnosti Torremar do Piombina. Cesta trvá o pět minut méně než z Portoferraia.
Další, co chceme ochutnat na Elbě, jsou palačinky anglicky zvané crepes. Řada na ně došla dnes odpoledne v jednom občerstvení u přístavu a celkem jsme si pochutnali. Co nás na Elbě také překvapilo, byl šlapací systém u umyvadel na záchodech. Někde měli šlapadlo na teplou i studenou vodu. Co nám však vysloveně vadilo, byly záchody bez prkýnka. Nebyly úplně všude, ale na několik jsme narazili.
Ještě večer jsme se vydali do města Cavo, ale nakonec jsme do něj nedojeli. Do oka nám padl zajímavý plac u moře, kde by se také dalo nocovat. Ani bych toto místo nenazýval pláží, protože všude byly kameny, jenom na dvou místech byl plac opravdu jen pro dva lidi naležato. Za necelou hodinku odešla většina lidí z pláže, přes níž se muselo jet a potom jsme se teprve přemístili na ono místo. Chtěli jsme hlavně nepotkat jiné auto a složitě se s ním vyhýbat. Když už jsme mysleli, že nikdo nepřijede, projela během půl hodiny dvě auta plná psů. Jejich činnost nám tedy byla jasná, ale my se nevzrušovali a dál vařili večeři. Ta auta zaparkovala až na konci cesty asi o 300 metrů dál.
Tak skončil náš další den na tomto krásném ostrově a my jsme očekávali hezčí noc než včera, protože bylo jasno. Čekal jsem i nějaký osvětlený trajekt, ale do našeho usnutí jsem žádný neviděl.
Porto Azzurro
Laghetto di Terranera
Rio Marina
Žádné komentáře:
Okomentovat