Budík zvoní v 6:30 a nikde zatím ani živáčka. V 10 hodin mám v Českých Budějovicích sraz s kým jiným, než s Lubošem. Ten byl ,,courat“ v okolí Krumlova a mě sveze cestou domů. Zbylý čas vyplním krátkým výletem k nejjižnějšímu bodu naší republiky. Naposledy balím mokrý stan a hned se vydávám na cestu.
Je to úžasné projíždět se ranní krajinou, kdy příroda i lidé se teprve probouzí a je jedno, zda je to za rodnými Lounami, či rakouským Summerau. Na obloze se honí mraky, ale pršet by z nich nemělo. V osadě Eibenstein zdravím chlápka, který zrovna prodělal ranní koupel ve venkovním bazénu. Snídám na autobusové zastávce pod Reichenthalem a pozoruji, jak na nedalekém statku začaly zemědělské práce. Traktory už vesele vrčí a kdopak ví, zda i chlápci za jejich volanty jsou veselí.
To já jsem veselý určitě, s plným žaludkem si jedu užít krátký výlet. V Reichenthalu je nezvyklé rušno a dokonce je na náměstí otevřeno pár obchodů včetně pekárny. Ale nevím, i kdybych to věděl, zda bych počkal se snídaní. Na západním konci vsi se chytám červené značky a nabírám směr Miesenbach. Je to vesnička o pár barácích a kapli. Před ní odbočím do lesa a výškoměr se zastaví až na číslici 800. Místy to vypadá, že se to vybere, ale spíše je stále pod mrakem.
Lesní cesta mě dovede až na křižovatku turistických cest. Vydám se po zelené do osady Rading, odkud už je to pár šlápnutí k mému cíli. Přijíždím ke státní hranici, kde je rozcestí Radvanov CZ/A. Nejjižnější bod České republiky je 200 metrů jihovýchodně odsud. Je na něm kamenný památník, jako na všech ostatních u nás. Jde o tiché místo uprostřed lesa, nabádající k odpočinku. Tolik času já však nemám. Už takhle nestihnu v Horním Dvořišti vlak do Českých Budějovic. Musím volat Lubošovi, že se sejdeme jinde. Ten to vítá, protože jihočeská metropole je rozkopaná. Nakonec určujeme jako místo určení Dolní Dvořiště.
Čeká mě ještě asi 12 kilometrů, ale za zaniklou osadou Radvanov zjišťuji, že se mi šlapat už nechce. Obzvlášť z Mlýnce, kde je velmi špatná cesta. Musím si to však oddřít. Další dřina přichází od Větší Vltavice do Horního Dvořiště. Sice jedu po silnici, ale sklon silnice mi připomíná výjezd na Katschberg. V Horním Dvořišti kupuji v ,,sámošce“ dvě tatranky na povzbuzení a pokračuji do Rybníka. Úplně jsem v tom rozpoložení minul křížovou cestu ke kapli, která začíná přímo u silnice. Na tu bych se možná podíval. V obci Rybník přichází vysvobození, odsud už to bylo do Dolního Dvořiště hezky z kopce. Zde jsem naložil kolo na luxuse a mohli jsme ujíždět k domovu. Tolik jsme se těšili, že jsme zapomněli na zemi před kostelem deku, kterou používáme při montáže stojanu na kola. Hoši od Thule mohli také vymyslet nějakou jednodušší montáž elektrického kabelu. Ale to už je taková prkotina, důležité je, že jsme se našli a v pohodě dojeli do našich domovů.
Trasa:
Summerau – Eibenstein – Reichenthal – Miesenbach – Nejjižnější bod ČR – Radvanov – Mlýnec – Horní Dvořiště – Rybník – Dolní Dvořiště.
31 km, 522 m.př.
Žádné komentáře:
Okomentovat