Sedloňův blog: Z Korutan přes Nockberge do Salzburska (3/4)

To jsem se zase jednou vyhajal do růžova. V noci byl boží klídek a k ránu projelo jen pár aut. Dnes mě čeká málo známý průsmyk Katschberghöhe ve výšce 1641 m n. m. Jelikož budu startovat z 950 metrů, nemělo by jít o takovou dřinu jako včera. Posílím se na to vločkovou kaší, ochucenou o kus čokolády.

Z Leobenu vyrážím po osmé hodině a první kilometry vedou do mírného kopce, občas se objeví nějaký prudší. Společnost mi dělá dálnice vysoko nade mnou. Je vedena po spoustě mostů. Až před Rennwegem se silnice prudce zvedne a dostávám se na její úroveň. Rennweg je nejrušnější městečko, které jsem dnes projížděl. Celé údolí říčky Lieser je hranicí mezi Gurktalskými Alpami a Vysokými Taurami. Odsud vede do nejvyššího rakouského pohoří údolí Pölatal, které je prameništěm oné říčky. Kus níže odbočuje z Gmündu údolí Maltatal, které je plné vodopádů a nahoře ho zakončuje ho přehrada Kölnbrein.

Jsem teprve v 1150 m n.m. a přitom Katschberg se blíží. Za Mühlbachem pochopím proč. Dálnice se odkloní vlevo, údolí se zúží a silnice zvedne, místy až na 18% sklon! Tak to s plnou polní, po třech dnech kopců neušlapu! Nedá se nic dělat, musím často strkat i přes nevoli některých řidičů. Trápení končí před dvanáctou hodinou, kdy dosahuji vrcholu. Následuje obědová pauza. Na jednom odpočívadle nad silnicí.

Katschberg je vlastně horská obec, která nemá žádné centrum. Je zde hodně hotelů, lanovek a sjezdovek, čili se zde hodně holduje zimním sportům. Ale i pěší a cykloturisté si přijdou na své, kdy se mohou rozejít, rozjet či vyvézt po okolních kopcích a zdolávat vrcholy. Mně by se líbila poutní hora Kareck, patřící pod Vysoké Taury a jejich pohoří Ankogelgruppe. Použiji cyklostezku přes Pritzhütte a tam se rozhodnu.

K oné chatě mě čeká ještě 100 výškových metrů, což už je brnkačka. Od hotelu Bacher je hezký pohled na Katschberg a nad ním horu Aineck, patřící ještě Nockberge. Za posledními domy začíná zpevněná, ale kvalitní, cesta. K chatě je to necelé 3 km a přitom se otevírají výhledy na Nízké Taury, konkrétně na jejich pohoří Radstadtské Taury, obzvláště dominantní horu Speiereck ve tvaru kužele. Před chatou se vynořuje i Kareck, který vypadá snadno dostupný, ale nakonec se s časových důvodů rozhoduji, že jí oželím. Ani si na chatě nedávám oblíbenou kombinaci latté a apfelstrudel, za 5 euro ten moučník nutně mít nemusím. Pokračuji tedy dále k chatě Stöcklalm. Tam vede ale od Pritzhütte prudká a bahnitá cesta, kterou navíc okupuje tur domácí. Ale tlačím, takže je to stejně jedno. Vynesu se do výšky 850 m n.m. a začínám klesat. To je zase pro změnu ,,wo hubu,“ protože cesta je samý kámen. Když se přidají i kořeny, radši slézám. Chata Doktoralm je opuštěná a zničená, záhy zjišťuji, že Stöcklalm není přímo u cesty, ale sto výškových metrů nad ní. Tím je rozhodnuto, že dnes horský štrůdl nebude. Za to ale jsou pohledy do údolí řeky Mury, k níž brzy sjedu a hřeben mezi ní a údolím, jímž prochází dálnice na Salzburg.

Jsem tedy v 1100 m n.m. a vedle mě šumí mladá řeka Mura, která pramení 30 km odsud na západ, na hranicích Vysokých a Nízkých Taur. Je polojasno a přiměřené teplo. Jak to bude možné, zastavím, posvačím a usuším stan. Děje se tak asi 5 km před St. Michaelem, na odpočívadle u statku. Strávím zde dobrých 45 minut. Potom se vydám do ulic města St. Michael in Lungau.

Najít zde kavárnu nebyl problém, vede kolem ní cyklostezka. Najdeme ji v ulici Marktstrasse i s venkovním posezením. A že se tu sedí bezvadně. Další hezky strávená půl hodina dnešního dne. Poté už zbývá dojet do Mauterndorfu, kde bych se poohlédl po noclehu.

Z města jedu rovnou na hlavní silnici po níž dojedu na křižovatku, dám se vlevo a začínám stoupat nad údolí Mury. Slunce je na západě a já hledím na východ do tohoto údolí, je to taková krása. V dáli je vidět okresní město Tamsweg. Když minu zámek Moosham a nízký hřeben oddělující řeky Mura a Taurach, zjeví se přede mnou Radstadtské a Schladmingské Alpy. Pod nimi se krčí městečko Mauterndorf s hradem. Zanedlouho přijíždím na místní vlakové nádraží, které je ale úzkokolejné. Trať vede chvíli podle Taurachu a poté podél Mury. V Unzmarktu se napojuje na trať Bruck nad Murou – Friesach – Klagenfurt.

Mauterndorf je velice hezké městečko a zdejší hrad to jenom potvrzuje. Městys o 1620 obyvatelích se choulí pod vrcholky Nízkých Taur. Má krásné náměstí Marktplatz i přilehlé uličky. Nad vším dohlíží mohutný hrad. Postaven byl v roce 1253 za arcibiskupa Leonharda Keutschacha. Jeho účelem bylo strážit římskou cestu přes dnešní Obertauern. Od konce 14. století sloužil jako mýtná brána. I dnes má své využití, sídlí v něm muzeum kraje Lungau. Bylo aice po šesté, ale díky hradní restauraci jsem si mohl prohlédnout nádvoří i některé vnitřní prostory.

Tak kdepak mám dnešní místo na nocleh? Jak dlouho za ním pojedu? To jsou teď dvě zásadní otázky. Byly ale vyřešeny kupodivu rychle. Kousek za Mauterndorfem jsem objevil kemp. Byl zajímavý tím, že zde byly pouze karavany. Recepci jsem žádnou neviděl a přilehlém penzionu byla tma. Moc plný kemp nebyl, dokonce jsem tu spatřil jedny Čechy. Záchody a sprchy byly na kartu. Tím je to vyřešeno, žádnou vodu jim tu ,,plencat“ nebudu, tím pádem si nelámu hlavu s placením. Pro mě je důležité pouze postavit stan a vyspat se na zítřejší poslední den výpravy.

Trasa:
Leoben – Katschberghöhe – Pritzhütte – Doktoralm – Murradweg – St. Michael im Lungau – Mauterndorf.
51,6 km, 1083 m.př.