Sedloňův blog: Island (3/13)

10.7. - Výšlap k teplým pramenům

Díky fotbalovým stykům s Islanďany Markovi někdo poradil, že nad Hveragerði je termální potok ke koupání. Tam vyrazíme dnes. Máme na to opět pěkné počasí.

Příprava snídaně chvíli trvá, jelikož kemp je stavěn na kapacity z před deseti let, kdy sem jezdilo minimum turistů. Ani jedna sprcha a jeden záchod pro každé pohlaví není žádný vývar. Podobnou kapacitu má i parkoviště nad Hveragerdi, odkud půjdeme k místu zvané "Hot spring." Zbylo na nás místo na silnici.

Před námi se zvedají pěkné kopečky a my do nich za chvíli budeme pronikat. Nejprve přejdeme potok o bazénové teplotě, za nímž se dozvíme, že k našemu cíli je to 3,5 km. Zprvu stoupáme prudce, s námi parta na koních a malý bagr. Ten jede sice jízdou loudavou, ale nakonec nás předjíždí. Scenérie všude kolem totiž nemůžeme nechat bez povšimnutí. Cestou dokonce potkáváme i vodopád. Je hluboko pod námi, tak ho pozorujeme z hrany údolí. Řeka Reykjaseldá zde padá o několik metrů níže a ochlazuje své vody na onu bazénovou teplotu dole u parkoviště.

Jestě projdeme kolem sirných pramenů. Na ně a jejich teplotu na bodu varu upozorňuje cedule. Pak už přicházíme k vytouženému místu. Na říčce jsou kaskády, takže se do ní dá posadit a užívat si přímo "vanovou" koupel. Přesně takovou teplotu voda má. Zřídili tu i převlíkárnu, i když nedokonalou. Sice se otočíte čelem ke zdi, ale pokud je někdo hodně opálený na tuty mu bude svítit zadek.

Když jsme s Janičkou nabaženi, jdeme se podívat ještě kus výše do údolí. Objevujeme zde další sirné výpary a prameny, bublající pod svahy kopců. V malé soutěsce kudy teče také Reykjaseldá nacházíme půvabný vodopád. Ješte si vyšlápneme do sedýlka, odkud je celé údolí jak na dlani. Není však výhled na druhou stranu, což jsem si mylně myslel. Aspoň se vyfotím na čedičové jehle trčící mírně nad údolí.

Pred odchodem nám Marek sděluje smutnou zprávu. Naštěstí jen pro něj, zrušili mu fotbal v Reykjavíku a tudíž pojede do Akranes s místním chlápkem Jonem. Bára pojede s ním, jelikož my už si brousíme zuby na Duhové hory. Nikde jsem nenašel, jak se tyto nádherné hory jmenují (natož abychom zjistili jaká je nejvyšší hora) ale všude píší Duhové hory, takže i my se budeme řídit tímto názvem. Tam se s Janičkou přesuneme ješte dnes večer. Mára má ve třech dnech dva fotbalové "mače," čili zůstanou s Bárou v Reykjavíku, kde je pozítří opět nabereme a pojedeme na sever. Nejprve se ale musí Hesovi dopravit do hlavního města a rozbalit stany. Děje se tak v kempu u národního fotbalového stadionu.

Janička se chopí volantu a můžeme vyrazit na 180 km dlouhou cestu na východ do Landmannalaugaru. Znamená to zpět do Hveragerdi a Sellfossu. Času máme celkem dost, ale počítáme s kochacími a fotícími pauzami. Za Sellfossem opouštíme silnici č. 1 a štelujeme se na Hrauneyjar. Doprovodí nás řeka Þjórsá a panoramata sopky Hekla. Ta je nejznámější sopkou Islandu.

Přichází Hrauneyjar a do Landmannalaugaru zbývá 35 km. Ty začínají překvapivě asfaltem. Radost však končí už mezi přehradami Krókslón a Hrauneyjalón. Zde končí i veškerá sranda a začíná cesta hrůzy. Na jejím začátku je sice značka 4x4, ale četl jsem ve více článcích, že normálním autem se tu jet dá. Cesta je samý kámen, prach, hrbol, díra. Když jedeme 20 za hodinu, jsme rádi. Na dvou místech má cesta šílený sklon, ale zvládáme to. Odměnou nám jsou úžasné výhledy na místy již zasněžené hory. Ty už dostávají tu správnou barvu.

Cestu dlouhou 25 km jsme jeli přes hodinu i s fotopauzami. Spatřit kemp v Landmannalaugaru a okolní barevné hory je sen. Opravdu jsme tu, opravdu ty hory mají duhové barvy. Přímo do kempu však nepojedeme, v cestě jsou dva brody. Z parkoviště před nimi je to ale půl kilometru, takže pohoda. Najít však místo v natřískaném kempu není sranda. Jedna část je podmáčená, druhá kamenitá. Přednost dáváme druhé variantě. Do kolíků musím tlouci jako do vrat, aby zalezlydost hluboko. Landmannalaugar je téměř 600 m n.m. a je už k půlnoci, čili teplota kolem deseti stupňů. Jdeme se ohřát do potoka. Už podruhé v jednom dni. Tady však musíme kus studenější vodou a potoky se tu mísí v místě koupání, což není ideální. Chvíli je nám zima, chvíli teplo. Do řeči se s námi dává mladík z Čech, který je tu se zájezdem.

No, nechce se nám z vody, protože prohřátí rozhodně nejsme, ale co se dá dělat. Odcházíme před jednou za krásného svitu měsíce. Usínáme zanedlouho.