sobota 22. července 2017

Island (7/13)

14.7. - Krátery a pseudokrátery

Včera jsme se dohodli, že s Janičkou vstaneme dříve a odskočíme si na Kraflu, než se Hesovi vyspí. Krafla je vyhaslá sopka z jejíhož vrcholu je prý bezvadný výhled. V devět hodin nás budí opět vedro. Když rozepínáme stan, Mára si myslí, že už jsme zpět. Je opět vtipný. Ani my takto brzy nevstáváme. A po tom dlouhém včerejšku tuplem ne.
No nic, na Kraflu vyrážíme i tak. Druhá půlka party si udělá mezitím procházku do městečka Reykjahlíđ.
Pod Kraflu je to 10 km. Auto parkujeme u kráteru Víti, což je v překladu Peklo. Jsme ve výšce 500 m n.m a vrchol Krafly je přímo nad námi. Pod parkovištěm je nějaká geotermální stanice. Tato oblast je vulkanicky vysoce aktivní a shromažďuje se v ní geotermální energie zemské kůry. Této energie mají Islanďané na rozdávání, ale bohužel jsou daleko od Evropy, čili se to nikomu nevyplatí ji tahat az na starý kontinent.
Kráter Víti je naplněn azurově modrou vodou a kolem dokola vede okružní stezka, která je plná pěkných výhledů. Nejprve mě zaráží, že nevidím nikoho jít na vrchol Krafly, ale zanedlouho víme proč. Cestu na vrchol sopky kříží parní potrubí a tam je vstup zakázán. Nahoře je ještě ke všemu nějaký vysílač. Musíme se tedy spokojit pouze s procházkou po hraně kráteru, což je ale také pěkný zážitek. Aspoň budeme dříve v kempu a můžeme pak všichni vyrazit za dalšími cíli. I ve svahu kráteru Víti jsou solfatarová pole, ale už mi ta síra začíná smrdět.
Další část dne, po obědě a deštíku, jedeme všichni do městečka Skúturstađir, kde jsou pseudokrátery na jezeře Mývatn. V překladu "Komáří jezero," nebo "Jezero muchniček" je nejznámějším jezerem na severu Islandu. Jeho romantiku kazí obtížný hmyz - muchničky - který v hejnech dokáže kroužit nad hlavou a znepříjemnit život nejednomu návštěvníkovi. My jsme jich tu naštěstí tolik nezažili.
Zdejší pseudokrátery jsou přírodní zajímavostí první třídy. Rozžhavená láva zde protékala bažinou a vznikající bubliny rozstřikovaly horkou hmotu do okolí, čímž vytvořila jakési pseudokrátery - bez spojení s magmatem.
Celá okružní trasa mezi těmito výtvory přírody zabrala půl hodiny. Poté se přesuneme do oblasti nejznámějšího solfatarového pole na Islandu, pod horu Námafjall, kde je místo s názvem Hverarönd. Pozoruhodnou ďáblovu kuchyni (jak to nazvali v průvodci) tvoří sirné a bahenní prameny. Síra tu smrdí všude a já už jí začínám mít plné zoubky.
S Janinou jsme si všimli cesty na vrchol Námafjall (ani nemusel Marek navádět Báru, ať nám ji neukazuje) a jasně, že si chceme nahoru vyběhnout. Je tedy jasné, že Marek a spol. s námi nejdou na tuto interesantní horu, přesahující 400 m n.m.
Cesta vede zprvu prudčeji, ale pod vrcholem nás čeká ještě horší úsek, kde musíme lézt po čtyřech. Na vrcholové plošině jsou také sirné výpary. Námafjall má tři vrcholy, z nichž nejvyšší je opatřen betonovým sloupem. Od něj je opět pěkný výhled do okolí. Mývatn s Vindbelfjallem, Bláfjall, Búrfell a dále vyšší zasněžené hory.
Píši Markovi, že půjdeme po hřebeni, ať nás nabere autem na silnici. Jistě to bude lepší varianta, než tím srázem zpět. Menší problém je s blížícím se deštěm, ale nakonec to nestálo ani za řeč. Pak už jedeme do kempu, kde nakonec zůstaneme ještě jednu noc. Dnes jsme nikde nezmokli, což bych hodnotil jako úspěch. 


Geotermální stanice pod Kraflou

Kráter Víti
Krafla
Solfatarové pole pod Kraflou


Jezero Mývatn a pseudokrátery

Hverarönd

Námafjall s výhledem

Žádné komentáře:

Okomentovat