sobota 22. července 2017

Island (5/13)

12.7. - Přes Reykjavík na sever

Když se vzbouzíme a otevíráme stan, vidíme poprvé kovovou oblohu a dešťové mraky. Místo snídaně radši sbalíme stan. Tu si dáme až popojedeme z této cesty, která připomíná tankodrom. Do auta to bylo jen tak tak a do Hrauneyjaru jsme přijeli relativně za sucha.
Nabereme směr Reykjavík, kde vyzvedneme naše kámoše. Cestou se ale ještě stavíme na vodopádu Hjálparfoss, ke kterému je ze silnice půlkilometrová odbočka. Začíná sice krápat, ale čedičové přírodní divadlo je na dohled od cesty. Hjálparfoss je nízký širší vodopád padající z čedičového stupně. Tato hornina je tu zastoupena bohatě. Vodopád je na řece Fossá a má dvě ramena.
V Reykjavíku jsme ve 13 hodin za občasného deště a proto zajíždíme v kempu až před stan. Tam naložíme věci a popojedeme o kus dál, před bazén. Tam půjde kralupská polovina strávit odpoledne. Lounská půjde na prohlídku města a po deváté večer, po fotbale, nás Marek naloží a přesuneme se na sever.
S Janičkou nejdříve míříme k pobřeží a ulicí Sæbraut jdeme na západ. Přicházíme ke "slunečnímu plavci." Sun Voyager se jmenuje replika vikingské lodi, která stojí na pobřeží. Jsou od ní pěkné výhledy na Esju, což je oblíbená hora obyvatel Reykjavíku. Že je loď také lákavou turistickou atrakcí se přesvědčujeme záhy. Ještě stačíme udělat společné foto, než se vyřítí plný autobus turistů. Jedna paní mě docela zaskočila, když jsem sahal pro foťák.
"It's mine," říká s ledovým klidem.
"Neni," odpovídám překvapeně.
No, chvíli mi trvalo, než jsem pochopil tento žert.
Harpa se jmenuje futuristická stavba k níž přicházíme nyní. Je to konferenční a koncertní centrum. Budova tu stojí jen pár let. Jelikož je venku zima, rádi se půjdeme dovnitř zahřát. Hřejí nás i fotografické knihy a v nich krásné obrázky islandské krajiny.
Nejhezčí ulicí Reykjavíku jsme zhodnotili Lækjargata. Krásné dřevěné domy a budovy různých barev. Je zde i infocentrum, kde mají systém jak na poště. Vybereš si sekci (ubytování, dopravní spojení, turistika, atd.), zmáčkneš a vyjede lístek s pořadovým číslem. Sekce na památeční razítko tu samozřejmě nebyla. Nakonec ho ale stejně neměli.
Cestou k jezeru Tjörnin si všímáme veřejných WC. Jsou grátis a hlavně hustě rozmístěny. Příklad by si měli vzít třeba v Římě. Jezero Tjörnin je krásným a klidným místem hlavního města. Jeho panoramaty s horami v pozadí momentálně kazí jeřáby. Vede odsud ulice k nejznámější sakrální stavbě města, kostelu Hallgrímskirkja. Kostel dominuje městu a z jeho věže se naskýtá výhled na město a okolí. Ten můžeme mít za 900 ISK, ale dnes tuto možnost nevyužijeme. Je totiž nízká oblačnost. Do kostela je jinak vstup volný. 
Co se zbývajícím časem? V mapě jsem našel nákupní centrum Kringlan, odsud 2 km daleko. Tam určitě bude teplo. Je, ale my si ho neužijeme. Otevřeno mají pouze do 19 hodin, čemuž se podiví leckterý Evropan, nejen my. Holt to není žádné Palladium. Počkáme tedy na benzínce, na autobusové zastávce. Budeme čekat hodinu, což trávíme nákupem občerstvení na pumpě a následnou svačinou.
Ve 21:30 přijíždějí konečně Hesovi, plni dojmů. Fotbalový zápas byl gratis, platil ho jeden ze sponzorů. Zajímavá věc. Domlouváme se, že pojedeme přes noc až do Akureyri, což je dle navigace 5 hodin. Markovi na ujetí trasy stačí malá pepsi, takže vyrážíme hned. Kousek za Reykjavíkem stavíme hned dvakrát kvůli vodopádům. Dále se kocháme horskými panoramaty jaké nabízí třeba Esja či Skardsheiđi. Pěkné pohledy jsou i na fjord Hvalfjördur. Pokud vyloženě neusneme, tak se můžeme kochat prakticky celou cestu. I počasí se zlepšilo. Cestu si krátíme např. prozpěvováním. Sem tam vidíme u cesty auto, vedle stan. 
Sjíždíme do Akureyri a to je balzám na oči. Úžasné scenérie okolních vysokých hor a v pozadí moře. Za chvíli už jsme ve druhém největším městě Islandu. Akureyri čítá 15 000 obyvatel, což je na islandské poměry velkoměsto. Míjíme centrum soustřeďující se kolem přístavu a pokračujeme do kempu. Ten je až za městem. My tam přijíždíme ve 4 ráno a všude kolem ticho. Nakonec se ale domlouváme, že to protáhneme až do Reykjahlídu, kde zůstaneme více dní. Ta hodina navíc nás nevytrhne.
V půli cesty nás trkne do oka cedule "Goðafoss." Ten jsme také chtěli vidět. Je 4:30 a my neodoláme šumu padající vody. Kdo by také odolal, když v tuto dobu tu není ani noha. Prostě idylka. Goðafoss vyniká šířkou a členitostí. Skjálfandafljót se jmenuje řeka, na které vodopád teče. 
Po páté hodině přijíždíme konečně do kempu v Reykjahlídu. Jeví se sympaticky, jako celé městečko. Jsme u jezera Mývatn, kde chceme strávit následující dva dny. Nejdříve však jdeme dohnat spánkový deficit.


 Hjálparfoss
 Nad Reykjavíkem
 Hvalfjörður
 Cestou na sever
 Akureyri


 Goðafoss

Žádné komentáře:

Okomentovat