Sedloňův blog: Island (12/13)

19.7. - Poslední den za Atlantikem

V šest hodin mi Janča oznamuje, že neprší. Ani tomu nechci věřit. I přesto si dáváme ještě dvě hodiny do oka a v osm už pro jistotu vstáváme. Když máme vše sbaleno, jdeme k autu, ale tam se ještě spí. Uděláme zatím očistu. V devět už se scházíme v koupelně všichni.

S Jankou chceme prozkoumat vodopád Gljúfráfoss, který nám dvě noci šuměl u hlavy. Jaňula dostává nápad jít k patě vodopádu, což znamená zout boty a vydat se jeskyňkou a vodou přímo pod něj. Jenže ta je ledová a kvůli větru stříká přímo proti objektivu. Zkoušíme to aspoň k horní hraně vodopádu, ale tam nás brzdí pro změnu neschůdný terén.

Marek myslel vážně, že nechá stan zde, že ho nebude tahat zpět domů. Přesně ten stan, který málem skončil před třemi lety v propadlišti norských dějin, a v kterém jsme spali při dobývání Stelvia. Když jsem se byl ze zvědavosti kouknout do jeho stanu, nezdál se mi jeho stav tak žalostný, aby museli spát v autě a stan vyhazovat. Nicméně přeci jen zůstal po našem odjezdu na zídce kempu na pospas všem.

Motor auta se nestihl ani zahřát a my brzdíme u dalšího vodopádu v této oblasti. Jmenuje se Seljalandsfoss a je charakteristický tím, že se dá obejít celý dokola. Již při jemném dešti vyrážíme spolu s davy turistů v pláštěnkách na tuto přírodní atrakci. Seljalandsfoss je úžasný vodopád. Štíhlý pás vody padá přímo na vodní hladinu. I zde platí, že vítr žene vodu proti vám. Je skvělé projít se mělkou jeskyní za vodopád a vše pozorovat ze zadu. Okružní trasu jsme však neabsolvovali, vrátili jsme se tou samou zpět.

Vyrážíme směr Reykjavík. Jelikož se počasí nelepší, škrtáme si z itineráře i ostrov Vestmanneyjar. Neuvidíme tedy nejhezčí fotbalové hřiště světa, ani papuchálky. Místo toho strávíme zbytek dne v hlavním městě. Času budeme mít habaděj, odlétáme až v 1:10.

V Reykjavíku neprší, což je dobrá zpráva. Prvním bodem programu bude balení věcí do krosen. To provádíme pro jistotu pod střechou obchodního centra. Po posledních nákupech v Bonusu se odebereme do "Vínbudínu." Tak se jmenuje specialni obchod s alkoholem. Do této kategorie patří i piva od "desítky" výše. Jediný místní tvrdý alkohol se jmenuje brenivín, ale je dost drahý a prý ani není dobrý. Kupujeme pouze pivo.

Na zbytek odpoledne se opět rozdělíme. Mladší část party půjde opět do bazénu a my s Jančou půjdeme podruhé zkusit štěstí na kostelní věž. Jako příznivec dalekých výhledů platím dvakrát 900 ISK a za chvíli už se vezeme na vyhlídkový ochoz kostela Hallgrímskirkja. Po schodech se běžný turista neprojde. I přes zatažené počasí je výhled na město pěkný. Více ale zaujímají okolní hory včetně Esjy, která se tyčí na severu.

Od Marka máme fajn tip na jeden gastronomický zážitek. Za ním musíme do ulice Laugavegur v centru města. Když už se nám zdá, že jdeme dlouho, ptáme se v infocentru v téže ulici. Prý ještě pět minut chůze. Zároveň nám hošan přeje "Have a nice soup." Restaurace Svarta Kaffiđ se nachází v ulici Laugavegur, č. p. 54.

Vešli jsme dovnitř a spatřili útulnou restauraci s komorní atmosférou. Zrovna se pro nás uvolnilo místo, nemuseli jsme tedy čekat. Kvůli čemu, že jsme sem přišli? Kvůli polévce v chlebu. Já si dal masovou, Janička houbovou a obě byly k sežrání. Jedna porce se skládá z menšího bochníku (jediný na Islandu, který se podobal našemu), kterému je odkrojena čepička a vydlabán vnitřek. Obojí se podává s porcí. Ve vydlavaném chlebu se podává polévka. Chlebový "talíř" je možno sníst také, pokud je ještě místo v žaludku. Pochutnali jsme si náramně. Polévka stála 1800 ISK. Jen ta třetinka piva za 800 ISK zkazila trochu celkový dojem, ale co...

Začalo jemně krápat a my máme ještě hodinu času. Vyrazíme na Perlan, což je poslední místo v "Reyku," který jsme chtěli vidět.

Pelan je stavební památkou na vrchu Öskjahlíđ, kde byly desítky let předtím zásobníky horké vody. V budově je restaurace, kavárna a několik obchodů. Terasa poskytuje výhled do kraje k čemuž slouží šest teleskopů. My jsme si výhledu moc neužili, protože Reykjavík zahalily dešťové mraky.

Sraz s Markem a Bárou máme u benzínky naproti Kringlanu (tam co minule), kam dorazíme nakonec trochu mokří, ale do odletu ještě stačíme uschnout.

Na letišti jsme čtyři hodiny před odletem. Marek jede vrátit auto, my s Jančou hlídáme bágly. Nakonec jsme nemuseli tak dlouho, předávka auta proběhla rychle.

S krosnami nás posílají na přepážku s nadměrnými zavazadly. Nechápeme proč, ale hned nám je tam zrentgenují, což je na jednu stranu dobře pro případný problém. Při další kontrole si namátkou vybrali mě a provedli jakýsi stěr mých věcí i mě. Potom už můžeme vyčkávat na odlet. Mezitím si procházíme krámky v odletové hale, kterých se mi zdá na Island moc. Před jednou hodinou už jsme usazeni v opět poloprázdném letadle.

V Keflavíku je nezvykle tma. Na to nejsme zvyklí. Zrejmě to bude těžkými mraky. Když jsme nad ně vzlétli, potvrdilo se to. Daleko na východě bylo červené nebe, chystající se na východ slunce. Zaujímame polohu ležícího turisty, jak jen to jde.