Sedloňův blog: Island (1/13)

Tato dovolená vznikla na popud Máry Hese a jeho obliby k islandskému fotbalu, který už léta sleduje a má tudíž o něm přehled. Oslovil mě, já Jaňulu a mohlo se plánovat. Čtvrtým do kvarteta je Markova čerstvá manželka Bára. S ní pojedeme poprvé, tedy aspoň já s Jaňčou.

Letenky jsme nakonec vybrali z Norimberka od společnosti Fly Germania, za krásných 6200 zpáteční. To bude ale zřejmě jediná věc, kde ušetříme. O fous levnější je letenka z Frederikshavenu, ale tam se Márovi už nechce (přitom je taky docela šetřílek a stejně později okomentoval i ten Norimberk), přitom všechny lety se konají pozdě v noci. Na cesty po zemi ohně a ledu budeme mít 11 čistých dní.

Země ohně a ledu se nazývá často tento ostrovní stát daleko na severozápadě, na dosah Grónska. Oheň podle vulkánů a led podle největší plochy ledovců v Evropě. Dále na Islandu najdeme gejzíry, vodopády, teplé prameny a téměř bezlesou krajinu. Nejvyšším vrcholem je Hvannadalshnúkur s 2110 m n.m., na němž se rozkládá největší evropský ledovec Vatnajökull. Tímto je tento vrchol pro obyčejné turisty nedosažitelný.

Island čítá kolem 350 000 obyvatel, z nichž třetina žije v hlavním městě Reykjavíku a okolí. Díky tomu je hustota obyvatelstva nejřidší v Evropě. Island je samozřejmě také rybářskou velmocí.

8.7. - Předehra v Norimberku

V 11.30 přistupujeme k Márovi a Báře v Mostě do rychlíku směr Cheb. Ten má menší zpoždění, ale spěšňák do Norimberka na nás čeká. U průvodčího si žádáme Bayern tiket, ale dostáváme Bayern-Böhmen tiket. Když to jdu reklamovat dědula mě odbyde tím, že Čechům prostě Bayern-Böhmen tiket a šmitec. Aspoň tak jsem mu rozuměl. Vůbec tomu nerozumím. Změnila se snad pravidla od loňska? Ješte se po tom popídím.
Před půl čtvrtou jsme na hlavním norimberském nádraží. Krosny putují do boxů a my vyrážíme do města na lehko. Máme na to cca 5 hodin.

Slyšel jsem, že je Norimberk pěkné město, tak se jdeme přesvědčit. Do centra jdeme po Königstraße a Lorenzer Platz, kde je stejnojmenný kostel. Museumsbrücke překlíná řeku Pegnitz, podél jejíhož toku jsme jeli kus cesty. Stavěli jsme také ve stejnojmenném městě. Na Hauptmarktu stojí velký klášter Frauenkirche, ale lidi spíše zajímá atrakce Schöner Brunnen. Je to fontána se zlatým kroužkem. Tím když zatočíte, budete mít štěstí. Zde si všímám čtveřice, jak si dělají selfie. Mají tak velký mobil, že vidím sám sebe, jak jim z pozadí mávám.

Lidí je tu mraky, i ve frontách na zmrzlinu. Ta je ale výborná a sytá. Cestou na hrad objevujeme českou hospodu. Nejprve ale jdeme na Kaiserburg. Jeho nádvoří je volně přístupné, pouze na vyhlídkovou věž se platí 3,50 €. Ty nakonec nedáváme, protože na oknech jsou mříže a z hradeb je také krásný výhled.

Cestou zpět se jdeme zchladit do restaurace Kaiserburg. Je to ona česká hospoda, samozřejmě s českou obsluhou. Dáváme si "Plzničku." Márovi se líbí kamenné půllitry "Pilsner Urquell," které si pamatuji z dřívější doby. Vypadá to, že jsou k mání, ale na Island se mu je tahat nechce. Vyměňuje si s majitelem čísla, že si později zavolají. Čili Češi, kdo chcete v Norimberku na české pivo a jídlo, zavítejte na Obere Kränersgasse 20.

V 19 hodin odcházíme a už není takové vedro. Němci už tolik nešpacírují a jsou usazeni v restauracích a vinárnách, kterých je tu požehnaně. Na nádraží chvíli tápeme nad jízdenkovým automatem, ale nakonec lístek na metro za 3 € kupujeme. Že je v Norimberku metro jsem nečekal.

Norimberské letiště je skromné. Překvapilo nás, že odsud létají spoje do Mnichova, který je za rohem. Cesta vlakem trvá 2 hodiny, a to spěšňákem! To se přeci časově nemůže vyplatit! Už na letišti potkáváme první Čechy, ale to je slabý odvar toho, co očekáváme na Islandu.

Vzlétáme po půl 12 v poloprázdném letadle. V tom vidím jisté výhody. Po vzletu s Janinou zabíráme každý jednu řadu sedadel a let hodláme strávit v poloze ležmo. Často jsem si dělal srandu heslem: nespi v kuse, odpočiň si, a teď budu dvakrát "odpočívat" já. Poprvé když roznáší pití a podruhé dokonce jídlo. To už je vzhůru i Jaňula. Marek s Bárou toho moc nenaspali. Ani já nespal podle představ. Občas jsem juknul z okénka a viděl spousty světýlek na moři. Daleko na severovýchodě bylo vidět, že je tam světlo. Do něj jsme letěli i my, i když na severozápad. Když se budím už je vidět Island. Jasně rozpoznávám ledovce Vatnajökull a Mýrdalsjökull.

V 1.30 vstupujeme na islandskou půdu a vzduch, kterého jsem se toužil nadechnout mi přijde stejný jako u nás, přitom je známa jeho čistota oproti evropskému. Záhy lovíme z báglů bundy, protože teplota je kolem deseti stupňů. Počasí je polojasné a od této chvíle nebudeme vědět jak vypadá tma. Slunce zapadá sice na čtyři hodiny, ale ne tak hluboko aby se setmělo. Prvním naším úkolem je najít autopůjčovnu Dollar, kde máme rezervovaného Peugeota. Tam nás odveze z letiště autobus, který je grátis. Cesta trvá 10 minutek.

Za dalších 10 minut máme klíčky od Peugeota 508, kterého jsme úplně nechtěli. Není to combi, ale bágly se nám vejdou. Také je to automat a hlavní řidič Mára se s tím ze začátku pere. To já, zvyklý z Lubošova Lexuse, bych si s tím věděl rady, ale radši se budeme řídit tím co je psáno, hlavně v papírech jako řidič.

Vyjíždíme po třetí hodině, za světla, což pro seznámení s novým autem je ideální. Nasáváme atmosféru neznámého světa, který čeká na naše objevení.