Kralupáci odchází v 9 hodin na velryby a my vstáváme vzápětí. Nebe má opět kovovou barvu a každou chvíli se chystá spustit. Už jsme z toho nevrlí, protože každá sranda má své hranice. Baterka se také neobjevila. Z rozmaru nás probouzí ženský hlas. Ten patří slečně obcházející stany, u nichž vybírá "kempovné." Dokonce mohu platit i kartou. To jsou zajímavé způsoby.
Po snídani jdeme do města, ale kromě kostela a přístavu toho zde k vidění moc není. Přístav pěkně kontrastuje se zasněženými vrcholky hor v pozadí. Za chvíli začíná mírně pršet, takže jdeme hledat nějaký přístřešek, což je na Islandu občas oříšek. Když už jsme tu, počkáme na kámoše až jim skončí "Whale watching," což je na minutu přesně. V kempu ještě pojíme, sebereme věci ze sušárny a poté vyjedeme směr Akureyri, kde má Marek poslední ze svých fotbalů.
Akureyri je největší město severního Islandu, avšak i přes toto zde není nic moc k vidění. Báře nabízíme, ať jde s námi do města, jenže i přesto jde s Márou na fotbal. S Jančou okoukneme přístav a zamíříme do Hofnu, o němž si myslíme, že je nákupním centrem, ale není tomu tak. Od přístavu jsou pěkné pohledy na město s horami v pozadí. Cestou do města slyšíme ze stadionu jásot. Domácí dali asi gól.
Akureyri je největší město severního Islandu, avšak i přes toto zde není nic moc k vidění. Báře nabízíme, ať jde s námi do města, jenže i přesto jde s Márou na fotbal. S Jančou okoukneme přístav a zamíříme do Hofnu, o němž si myslíme, že je nákupním centrem, ale není tomu tak. Od přístavu jsou pěkné pohledy na město s horami v pozadí. Cestou do města slyšíme ze stadionu jásot. Domácí dali asi gól.
Všude mraky občerstvení, fish and chips však nikde. Zrovna na ně dostala Jaňula chuť. Usedáme tedy do jedné z restaurací, ochutnat místní polévku. Každý jsme měli jinou a obě byly výborné. Jedna stála 1400 ISK, což jsme věděli, chtěli jsme přesto ochutnat. Vedle v pekárně kupujeme konečně nebalený chleba, ale stejně je to buchta jako ty předešlé.
Po cestě na stadion slyšíme ješte dvakrát řev, takže si Mára přišel na své. Jdeme se kouknout na kus zápasu za plotem. Když však vidím stadion podobný našemu v Lounech, tak si říkám: "Kvůli tomuhle jsme neobjeli ostrov dokola, a popojížděním najezdíme X kilometrů navíc?" Aspoň, že fotbal skončil 6:3, že měli Marek s Bárou na co koukat. Respektive Marek. S Jančou se těšíme až naoplátku půjde Marek s Bárou třeba na Britney Spears.
Nyní přejedeme na jih a cestou se stavíme na vodopádech u Husafellu a na nejvyšším islandském. Cestou se podíváme do Glambaueru, kde je skanzen s roztomilými domečky, jejichž střechy jsou pokryty trávou.
Glambauer je nejznámější zemské vlastivědné muzeum na Islandu a bylo zřízeno v typické stavbě z 18. a 19. století. Tyto domky byly obývány až do roku 1945.
O pár kilometrů dál je kostelík Viđimirskirkja, který je také porostlý trávou. Byl založen roku 1834 a je typickou ukázkou venkovského stavitelství 19. století. Kvůli deštivému počasí nevynikají tolik hory na sever od Varmahlíđu.
Dnešní konečná bude v Husafellu, kam je však ještě dlouhá cesta. Vidět můžeme lehce zvlněnou krajinu, vysoké hory, ledovcové řeky. Většinou je na co se koukat pokud silně neprší. Všechny rázy krajiny doplňují všudypřítomní koně.
Před půlnocí přijíždíme ke dvojici vodopádů - Hraunfossár (Lávové vodopády) a Barnafoss. Mysleli jsme, že je navštívíme až zítra, jenže nedalo nám to. Navíc tu není ani noha. Jediná nevýhoda je špatné světlo.
Dnes jsme původně uvažovali zkusit stanování na divoko, avšak Marek se zbytečně bojí a už je stejně pozdě. Vyspávat někde mimo kemp do dopoledne se nám nechce, čili nabíráme směr kemp Husafell, kde si nacházíme místo v zadní části kempu.
Husavík
Cestou do Akureyri
Akureyri
Cestou z Akureyri do Glambaueru
Glambauer
Viđimirskirkja
Žádné komentáře:
Okomentovat