sobota 22. července 2017

Island (6/13)

13.7. - Dimmuborgir, Hverfjall


Po čtyřech hodinách nás vyhání ze stanu vedro, ale aspoň je sluníčko. Dokonce i Marek s Bárou nemohou vedrem spát. Všichni se ale cítíme celkem odpočatí.
Dnes vypadá nebe proměnlivě a nás čeká místo Dimmuborgir, což je v překladu "Temné hrady." Jsou to fantastické lávové útvary. Geologicky se jedná o pozůstatky lávového jezera, v němž se hromadila tuhnoucí láva. Když se protrhla hráz, jestě tekutá láva odtekla a zanechala za sebou tyto bizarní tvary. Vytvořila dokonce Gotickou katedrálu, jak se jeden z útvarů jmenuje. Mezi těmito fascinujícími formacemi vede značená cesta. Všude je jinak chráněné území, což jsme nevěděli a v klidu se na jednom místě usadili s úmyslem svačit. V půli nás pokárala průvodkyně jedné skupiny, trochu jsme se styděli. Omluvili jsme se a hned vystřelili. Chtěli jsme tam zároveň počkat na naše kámoše, než se vrátí. Místo toho jsme je nabrali cestou a šli posvačit ke vchodu.
Odsud je i pěkný pohled na celé místo. V dáli dominuje stolová hora Bláfjall a severně nižší a bližší kráter Hverfjall. Na ten si brousíme zuby nyní.
Rovnoměrný kráter vznikl během několika dní, studenou expanzí sopečných plynů. Cesta k němu vede Temnými hrady a pokračuje průchodem krásné skalní brány. Ješte chvíli procházíme mezi ztuhlou lávou, ale později už jdeme po cestě.
Cesta na vrchol nebude ale sranda. Prudký svah pokrytý sopečným pískem dá zabrat. Co je ale horší, že od jihozápadu se žene déšť. Postupujeme pomalu a stojí to dost sil. Jsme rádi, že jsme nahoře. Převýšení bylo 150 metrů. Jáma uprostřed kráteru je tedy pořádná. Začíná pršet, takže zařadíme vyšší rychlostní stupeň. Navíc fouká vítr a tudíž se proti němu nedá fotit. Za okamžik je čočka od kapek. Výhledům na východ vévodí hory Búrfell, Bláfjall a Vindbelfjall. Na západě je to jezero Mývatn s pseudokrátery.
Dáme si půl kolečko po hraně kráteru, což ale nebude po rovině, protože vodorovností kráter nevyniká.
Sice prší, ale i tak si to snažíme užít. To "Hesojc" si udělají pár fotek a peláší k autu. Když jsme na severním okraji, vidíme je už dole na cestě. Sestup severní stranou je opravdu pohodlnější, než by byl tam, kudy jsme lezli nahoru.
Cestou k autu už slušně mokneme. Pět tisíc sloupců na mé nové bundě povoluje až ke konci. To je slušná výdrž si myslím. Když procházíme Dimmuborgirem přestává pršet. V umývárně kempu pak obložíme vše co se dá mokrými věcmi a jdeme dělat večeři. Dnešek ještě nekončí.
Večer se chystáme na teplou koupel. Ne však pod sprchou v kempu, ale na termální koupaliště. Mývatn nature baths je obdoba Modré laguny, která je slavnější a dvakrát dražší. Chystáme se tam na 22. hodinu. Po tom nedostatečném spánku už jsem unaven a oslaben. Takový předvoj zvýšené teploty. Doufám, že se tam prohřeju. Cestou ještě stavíme u tzv. Modrého jezera, do něhož vytéká voda o teplotě 100 stupňů, ale postupně od zdroje je chladnější. pro jistotu je tam ale zákaz vstupu.
Vstupné je i tak vysoké - 4300 ISK. Ale jsme tu třeba jen jednou za život. Teplota vody je 36 - 40° C, je namodralá, mazlavá a je cítit sírou. Nakonec jsem se prohřál tak, že jsem tu div neusnul.
Do kempu se vracíme po půlnoci a já jsem stále vyjeven z toho věčného světla. Zítra budou na programu další atrakce v okolí.
Celkový pohled na Dimmugorgir
Hora Bláfjall
  Mývatn s Vindbelfjallem

 Dimmuborgir
  Kráter Hverfjall


Kráter Hverfjall
                Mývatn s Hverfjallu                 
 Modré jezero

Žádné komentáře:

Okomentovat