Sedloňův blog: Kolem dolní Lužnice (2/6)

Pískovny, blata a rozhledny

Druhý den na Táborsku se vypravím do okolí Veselí a Soběslavi. Původně jsem chtěl jet z Tábora na jih, ale kvůli ranním mlhám jedu nejprve vlakem do Veselí nad Lužnicí a budu se vracet na kole zpět. Rozhledny si tedy nechám na odpoledne, kdy je větší šance, že se opar rozpustí. Ten způsobila večerní bouřka. Málem mě uvěznila v jedné z táborských restaurací, ale nakonec jsem došel na nocleh. Sice bos a mokrý, ale došel. V příštích dnech nemůžu již počítat s cykloobuví na tyto měsíce, čímž jsou žabky. Ty v tom mokru povolily a rozpadly se.

Absence osobních vlaků v dopoledních hodinách o víkendech znamená odlehčení peněženky o 35 Kč za místenku na kolo na 20 minut jízdy. Copak já to přeziju, ale co babičky z vesnic, které se vlakem do města rozhodně nedostanou.

Ještě, než se rozjedu za dnešními cíli, posnídám na Malém náměstí ve Veselí před pekárnou s výhledem na kostel. Pak už zamířím k Veselským pískovnám. Škoda, že je dopoledne a 22 stupňů. Je tu totiž tolik placu na koupání. Zajimavostí lokality je Písečný přesyp u Vlkova. Jde o přesyp, který vystupuje 4-6 m nad okolní krajinu. V lokalitě se vyskytují chráněné pískomilné rostliny. Toto místo je přírodní rezervací.

Jsem v centru Veselí, které nevypadá špatně. Dominantou města je kostel Povýšení sv. Kříže. Také se zde vlevá do Lužnice řeka Nežárka.

Nyní mě čekají dvě obce ve kterých se nacházejí stavby selského baroka, stavebního slohu lidové architektury, který se uchytil zejména v jižních Čechách v 19. století. Jedná se o svébytný sloh, přestože vychází z barokní a klasicistní architektury.

Takovým příkladem jsou například Borkovice a Mažice. Ve druhé jmenované vsi se v jednom ze stavení můžete i ubytovat.

Když Borkovice, tak blata. U silnice z Mažic do Vesce narazíme na přírodní rezervaci Borkovická blata. Ta zahrnují oblast ručně vytěženého rašeliniště přechodového pánevního typu. Vznikla zhruba před 10 000 lety. Lokalita je výjimečná v každém ročním období a provede vás tady naučná stezka. Symbolem Borkovických blat je Blatská princezna. Jde o borovici, která má dvojitý kmen. Najdeme ji u zastavení č. 8.

Přes Vesce a Nedvědice atakuji další dnešní atrakci, jíž je Svákov. Je to místo nad řekou Lužnicí, kde najdeme křížovou cestu ke kapli Panny Marie Sedmibolestné s pitnou studánkou, hradiště ze starší doby kamenné a novou rozhlednu. Dřevěná stavba, vysoká 13,5 metru, nabízí půlkruhový vyhled na východ. Je vidět Taborská pahorkatina, Soběslav, hrad Choustník a pod rozhlednou meandrujicí Lužnice.

Na žlutou značku se pouštím odvážně neznačenou cestou přímo k hasičskému táboru. Zdravím dvě ženy dojídající oběd a opět nechávám promluvit své ukecané já.

,,On se tu někde podává oběd?''

,,Dal byste si?" Odpoví mladší z dvojice.

,,To byla jenom sranda."

,,Já vám dám."

,,To jako opravdu?" Nevěřím.

,,No jo."

,,To byste byla moc hodná."

Za chvíli mi v rukou přistává sekaná s bramborem, za což paní nic nechtěla! To je neuvěřitelné.

,,Kdyby vás bylo deset, tak to je jiná, ale když ste sám," ukončuje jedna z vedoucích tábora debatu na toto téma. Na oplátku jí nechávám svůj časopis Šlapák.

Soběslav je město na 64. říčním kilometru Lužnice. Pyšní se krásným náměstím se dvěma kostely a hradem. Náměstí zrovna prochází rekonstrukcí, což je důvod, proč nechávám návštěvu věže kostela sv. Petra a Pavla na příště.

Dále chci navštívit nově postavenou rozhlednu Hýlačka. Tam to bude trochu delší cesta. Já si ji nechtěně prodlužuji přes Planou. Zapomněl jsem u kempu Pohoda odbočit doleva na Skalici a Želeč.

Rozhledna Hýlačka má dlouholetou tradici. První rozhledna zde stála od roku 1920. Byla 18 metrů vysoká, dřevěná a krytá šindelem. Měla podobu husitské hlásky a byla častým cílem návštěvníků. Jenže 1.1.2012 shořela při silvestrovských oslavách. Stejná stavba stojí nad Žamberkem a jmenuje se Rozálka, nebo také Tyršova. Další, vyšší kopie stojí na Velkém Blaníku. Nová rozhledna je z oceli a je vyšší, což umožňuje kruhový výhled. Otevřena byla 1.8.2015.

Po červené značce směrem na Sezimovo Ústí a poté přes Dolejší Dvůr jedu ke třetí rozhledně dneška. Jmenuje se Babina, stojí na Babí hoře ve 446 m.n.m., kousek nad břehem Lužnice. Devítimetrová dřevěná rozhledna stojí u lesa a z jejího ochozu je pohled na město Tábor. Vystavěna byla v roce 2015.

K řece Lužnici se pouštím posléze. Navštívím nákupní centrum na jižním kraji města a pak už dojíždím pohodlně na základnu.

Trasa:

Veselí n. Luž., žst. - Veselské pískovny - Veselí n. L. - Žišov - Borkovice - Malžice - Borkovická blata - Vesce - Nedvědice - Svákov, rozhl. - Soběslav - Klenovice - Roudná - Planá n. L. - Lom - Hýlačka, rozhl. - Babina, rozhl. - Tábor.

67 km, 434 m. př.