Sedloňův blog: Od Vlčtejna k Roupovu

Na jižním Plzeňsku je fajn. Po loňském putování podél Úslavy jsem se projel po zajímavých místech o kus západněji.
Trasa začala za podmračného počasí před zámkem Nebílovy. Stojí uprostřed stejnojmenné obce od roku 1706. Předchůdcem byla renesanční tvrz, která byla v 17. století přestavěna na arkádový zámeček. Dnešní barokní zámek je postaven na půdorysu proti sobě obrácených písmen U. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka a dnes je ve vlastnictví státu.

Z Nebílov jsem vystoupal 8 km na jihovýchod, kde mě čekala další kulturní památka.

Vlčtejn je hradní zříceninou už od 19. století. Do té doby byl ukázkou malého šlechtického hradu s palácem jako hlavní obytnou i obrannou stavbou. Do dnešní doby se dochoval obdélný palác, část obvodové hradby a složitý systém příkopů a valů. Branka a část zdi na skalisku pocházejí z romantických přístaveb. Jako hrad vydržel Vlčtejn stát dlouho, když to srovnáme s jinými zřiceninami. Jeho vznik se datuje do 14. století, kdy byl původně dřevěný hrádek přestavěn do nynější podoby.

Nesnadná byla cesta z Vlčtejna do Únětic. Vrátil jsem se zpět do Chlumu a chtěl jet polní cestou přes vrchol Pahorek (549 m). Jenže v aktuální mapě byla cesta zrušena. O tom jsem se přesvědčil osobně. Pro mne výhodnější ale horší polní cesta skončila po chvíli také. Bloudil jsem po poli a už to chtěl vzdát. Smířen jsem jel k silnici, když v tom se objevila trasa přes les. A nakonec jsem po silnici dojel do Únětic. Do Chocenického Újezda byla velice špatná silnice. Odtud jsem vystoupal do lesa k Čertovu břemenu.

Jde o více než 1 km dlouhý buližníkový skalní hřbet ve svahu vrchu Kožich. Je tvořen rozpukanými skalami a sutí, najdeme zde i převisy a viklan.

Součástí stejnojmenné naučné stezky je i rozhledna na vrcholu Kožichu. K té mířím nyní. Jelo se dobře, mírným stoupáním lesem a polem. Počasí se však kazilo a začalo mírně pršet. Na kovovou rozhlednu jsem ale vyběhl. Strávil jsem tam však zhruba 10 minut a prchal před deštěm do Libákovic. Pršet nakonec přestalo dřív, než jsem tam dojel. Odsud do Přeštic se jede hezky z kopečka. Před výjezdem naopak do kopečka byla pauza v cukrárně na náměstí.

Když do kopce, tak další hrad. Tento se jmenuje Roupov a stojí ve stejnojmenné vsi. Hrad byl založen ve 13. století Držkem z Roupova, který patřil k rozvětvenému rodu Drslaviců. V 18. století začal kvůli nezájmu majitele Jana Jiřího z Haubenu chátrat a zříceninou se stal začátkem 19. století, kdy jej merklínští začali rozebírat aby obnovili město po požáru. Charakteristický je hrad díky komínu, který byl součástí hradní kuchyně. Ta vznikla během pozdně gotických úprav.

Právě Merklín byl mou cílovou stanicí. Sotva jsem si stačil vyfotit zámek a kostel, spustila se přeháňka. Do osady Chalupy jsem se již vezl autem s kolem na nosiči. V této lokalitě si soukromý majitel pomaloučku staví rozhlednu Chalupská Štěpánka. Stavba je snad ze všech druhů cihel, ale vypadá pěkně, co potom až bude hotová. Výhled však není bůhví jak daleký. Převážně na nejbližší okolí. Pouze na jihu lze spatřit vrchol Ostrého.

Poté nastal přesun autem do Přeštic, kde Luboš sehnal ubytování. Večeřeli jsme v restauraci Přeštická svině v centru města.

Trasa:

Nebílovy - Netunice - Vlčtejn - Chlum - Únětice - Chocenický Újezd - Čertovo břemeno - Kožich, rozhl. - Libákovice - Přeštice - Skočice - Roupov, zříc. - Merklín.

45 km, 558 m. př.