Třetí den na Táborsku jsem si vybral trasu nesnadnou. Úsek podél řeky Lužnice mezi Táborem a Stádleckým mostem. Trasa vede po červené značce, ale hlavně pěší cestou. To znamená, že jsem očekával všelijaké nástrahy. Také jsem čekal, že se svezu převážnou část trasy ve stínu.Nejprve jsem musel dojet přes obce Slapy a Malšice ke Stádleckému mostu. Téměř souběžně se silnicí tudy vede železniční trať do Bechyně. Jelikož jsem vystoupal až nad 500 m n.m., dolů k mostu jsem se hezky svezl.
Stádlecký řetězový most je národní technická památka. Prohlášen za ni byl v roce 1959, kdy stál ještě u Podolska přes Vltavu a to v letech 1848 - 1960. Celých 15 let trvalo jeho rozebrání a přemístění pod Stádlec na řeku Lužnici. Tento monument je posledním dochovaným empírovým retězovým mostem u nás.
Šestikilometrový úsek do Příběnic byl nakonec celkem snadný. Zde jsem si vyběhl na zříceninu hradu Příběnice a doplnil tekutiny v hodpůdce u řeky. Na protějším břehu se nachází druhá zřícenina, Příběničky.
Hrad Příběnice vznikl v polovině 13. století. Ve 14. století jej přestavěli Rožmberkové a doplnili ho o kapli. Byl zde krátce vězněn král Václav IV. Roku 1420 byl dobyt husity a následně pobořen. Dnes zde najdete zachovalou část věže a kaple, základy paláce, hradeb a dalšího opevnění.
V dalším úseku trasy byl sice zákaz vjezdu kol, ale přesto jsem pokračoval. A nebyl jsem sám. Potkal holčinu na kole, která mě varovala před pár padlými stromy. Díky tomu, že si spletla středočeské Slapy s jihočeskými, mohl jsem se psychicky připravit. Dále jsem potkal ještě jeden pár. Holka jela na kole a kluk běžel. V tomto případě měl výhodu on. Kolo měl také, porouchalo se mu a nechal je v křoví s tím, že se pro ně vrátí autem. Opravdu byla tato část cesty náročnější, ale i ten nejhorší úsek, kdy jsem musel kolo přenášet přes padlý strom, jsem zvládl. Občas mě ošlehaly kopřivy, místy jsem musel kličkovat mezi kameny, ale celkově jsem byl spokojen. Celkem to bylo k Harrachovce 13 kilometrů. Odsud už jsem jel po sinici. Pod Klokotami jsem dojel do centra Tábora, kouknul se po městě a nakonec se usadil na terase kavárny Konstanz. Proč Konstanz, když jsme na Žižkově náměstí, nikoliv Husově?
Trasa:
Tábor - Slapy - Čeňkov - Stádlecký most - Suchomelův Mlýn - Příběnice - Matoušovský Mlýn - Harrachovka - Tábor.
42 km, 431 m. př., 514 m n.m.
Šestikilometrový úsek do Příběnic byl nakonec celkem snadný. Zde jsem si vyběhl na zříceninu hradu Příběnice a doplnil tekutiny v hodpůdce u řeky. Na protějším břehu se nachází druhá zřícenina, Příběničky.
Hrad Příběnice vznikl v polovině 13. století. Ve 14. století jej přestavěli Rožmberkové a doplnili ho o kapli. Byl zde krátce vězněn král Václav IV. Roku 1420 byl dobyt husity a následně pobořen. Dnes zde najdete zachovalou část věže a kaple, základy paláce, hradeb a dalšího opevnění.
V dalším úseku trasy byl sice zákaz vjezdu kol, ale přesto jsem pokračoval. A nebyl jsem sám. Potkal holčinu na kole, která mě varovala před pár padlými stromy. Díky tomu, že si spletla středočeské Slapy s jihočeskými, mohl jsem se psychicky připravit. Dále jsem potkal ještě jeden pár. Holka jela na kole a kluk běžel. V tomto případě měl výhodu on. Kolo měl také, porouchalo se mu a nechal je v křoví s tím, že se pro ně vrátí autem. Opravdu byla tato část cesty náročnější, ale i ten nejhorší úsek, kdy jsem musel kolo přenášet přes padlý strom, jsem zvládl. Občas mě ošlehaly kopřivy, místy jsem musel kličkovat mezi kameny, ale celkově jsem byl spokojen. Celkem to bylo k Harrachovce 13 kilometrů. Odsud už jsem jel po sinici. Pod Klokotami jsem dojel do centra Tábora, kouknul se po městě a nakonec se usadil na terase kavárny Konstanz. Proč Konstanz, když jsme na Žižkově náměstí, nikoliv Husově?
Trasa:
Tábor - Slapy - Čeňkov - Stádlecký most - Suchomelův Mlýn - Příběnice - Matoušovský Mlýn - Harrachovka - Tábor.
42 km, 431 m. př., 514 m n.m.
Stádlecký most
Suchomelův Mlýn
Zřícenina Příběnice
Tunel na turistické cestě
Matoušovský Mlýn
Lávka u Harrachovky
Tábor
Žádné komentáře:
Okomentovat